Na plátně děsivá ježibaba baba Magi, ze které měly děti noční můry. V soukromí však Janžurová okouzlila každého

Možná si na to vzpomenete úplně stejně jako já. Seděli jste večer u televize, světlo zhasnuté a rodiče byli ve vedlejší místnosti. Najednou se v televizi objevila rozvrzaná chýše uprostřed lesa a během pár vteřin vás zahalil strach. Ten zvláštní smích nelze zapomenout. Přesně taková byla jedna ježibaba z české pohádky.

Taková čarodějnice bývá ve všech pohádkách často stěžejní postavou. Její ohavný vzhled je vytvořen křivým nosem, bradavicemi a zlovolným úsměvem. Bydlí někde v lese nebo ve zchátralém zámku, míchá kouzelné lektvary a zná zaklínadla, která všem můžou znepříjemnit život. Často je to zlá postava, které jde o to získat zpět svoji ztracenou krásu. Stačí si vybavit perníkovou chaloupku nebo ruskou Babu Jagu v Mrazíkovi a nejednomu dítěti stojí všechny chlupy na zádech. Jenže pak přišla pohádka, která tenhle styl trochu nabourala.

Pohádka, kterou si pamatuje každý z nás

Strach má velké oči je televizní klasika, která je víc komedií než hororem, ale jako malý jsme to tehdy tak nebrali. Děj se z velké části odehrává v čarodějnické chýši baby Magi. Ta se svým parťákem, loupežníkem Bujónem, vydává lesní krčmu za hostinec a pomocí začarovaných polévek okrádá pocestné. Jednomu vezme paměť, druhého přinutí chodit pozpátku, dalšího donutí sníst želví vývar, který jedlíka zpomalí. A mezitím zmizí dcera zámeckého pána Lesněnka, kterou čarodějnice omámí houbovou polévkou zapomnění a nechá ji u sebe sloužit.

Odměna, která naláká chudáky

Kdo ji najde, dostane dům na náměstí a dívku za ženu. Přihlásí se silák Divobij, mazaný Chytrolín a odvážný drvoštěp Filip. Už samotné obsazení napovídá, že půjde o podívanou, u které se víc smějete, než bojíte. Jiří Štěpnička, Ondřej Havelka, Pavel Zedníček, mladičká Jana Boušková a jako lehce přihlouplý, ale vlastně docela roztomilý Bujón Rudolf Hrušínský. A nad tím vším vládne ona baba Magi.

Možná jste se jí jako děti trochu báli. Její hlas v kombinaci s jejím výrazem byl docela strašidelný, to je pravda. Ale když se na film podíváme s odstupem je to spíš hravá, moderní čarodějnice. Jezdí na kolečkových bruslích, jídelníček si píše na psacím stroji a své kouzlo servíruje v polévkové misce. Hlášky typu „Polívka s F nebo V? F je hezčí…“ nebo „Bujóne, ty kujóne!“ se nám zaryly do paměti skoro stejně jako její ďábelský úsměv.

Bába, která byla spíš krásná baba

Tehdy jsme viděli ježibabu, ze které jde respekt a jako děti jsme se ji báli. Dnes už víme, že pod maskou byla okouzlující dáma českého divadla a filmu. Babu Magi totiž ztvárnila Iva Janžurová.

Herečka, kterou většina lidí zná spíš jako noblesní, inteligentní a přirozeně vtipnou ženu. Tady ale dokázala bez problému zapadnout do role, ze které měly děti noční můry. Není to žádná hororová lekačka. Spíš skvělá práce s výrazem, tempem řeči a pohybem. Janžurová této čarodějce vdechla charisma a tak se čarodějnice stala děsivou i směšnou zároveň.

Elegantní dáma české kinematografie

Kdo Ivu někdy viděl naživo v divadle, ví, že její osobní kouzlo je to, na čem je postaveno většina jejích rolí. Ta samá žena, která v pohádce proměňovala chlapy v lesní strašidla, je ve skutečnosti symbolem české herecké noblesy. To je docela kontrast.

Možná právě proto Strach má velké oči dostal čarodějnici, kterou si budeme pamatovat na do smrti. Protože kdyby Magi hrál kdokoliv jiný, čert ví, jak by to dopadlo. I když jsme se jako děti báli, po letech si uvědomujeme, že ta „děsivá ježibaba“ byla ve skutečnosti jednou z neokouzlujících dam české scény. No a vzpomenete si, jak vůbec celá pohádka dopadla? Baba Magi nakonec skončila s Bujónem v žaláři, po tom, co musela všechny konzumenty polívek odčarovat. A tomu já tedy panečku říkám slušný konec pro pohádku.

Zdroje: csfd.cz, wikipedie.cz, ceskatelevize.cz