Dnes přesně v 15:46 odložte plány stranou. Na nebi se objeví optický klam, který uvidíte i bez dalekohledu

Tak jsme se konečně dočkali a jaro je tady! Už od roku 2011 připadá na 20. března a podle školního výkladu jsou právě dnes noc i den stejně dlouhé. Slunce osvítí oba póly současně a přinese s sebou ještě jednu zajímavost, kterou můžete vidět pouhým okem.

Po dlouhé zimě je jarní rovnodennost přirozeným milníkem, který lidstvo od pradávna vnímá jako začátek nové etapy a probouzení přírody. Letos jarní rovnodennost nastane přesně v 15:46, v tento čas Slunce překročí pomyslnou hranici na obloze, kterou astronomové nazývají nebeský rovník.

Pro severní kouli se tím odstartuje astronomické jaro, prodlužování dní a zkracování nocí. Tak to bude trvat až do června, kdy Slunce na své dráze dosáhne nejsevernějšího bodu vůči rovníku. Tehdy nastane slunovrat a noci se začnou postupně prodlužovat.

V pátek můžete pozorovat zajímavý jev a optický klam

Nás ale čeká teprve období, kdy bude vidět déle a déle každým dnem. Pro většinu z nás jde o jeden z dalších dní, kdy ráno vstaneme, odjedeme do práce a odpoledne se honíme za dalšími povinnostmi.

Letos vychází rovnodennost na pátek, což je fajn příležitost trochu se zastavit a po náročném týdnu odpočívat třeba u pěkného filmu. Anebo můžete páteční odpoledne využít k jiné věci: podívat se ve správný čas na oblohu a vidět Slunce, které tam ve skutečnosti není. Čeká vás optický klam přímo na nebi. 

Když světlo vlétne do atmosféry

Planetu Zemi obklopuje atmosféra složená z vrstev různé hustoty. U zemského povrchu je vzduch nejhustší, čím výše vystoupáte, tím víc řídne. A hustota prostředí rozhoduje o tom, jak rychle se v něm šíří světlo. Ve vakuu letí nejrychleji, čím víc vzduch houstne, tím víc světlo zpomaluje.

Na pomezí dvou různě hustých prostředí dochází dokonce ke změně jeho směru. Kdybychom to měli navnímat pouhým okem, nevšimneme si ničeho, z našeho pohledu by sluneční paprsek letěl pořád rovně. Ve skutečnosti se ale bude lehce zakřivovat.

Hříčky s lomem světla

Tomuhle jevu se říká atmosférická refrakce a uvědomit si ji můžete právě 20. března. Přinese zajímavou podívanou, díky které se podíváte do minulosti.

Co se vlastně stane? V momentě, kdy Slunce zapadne za obzor, my ho na obloze pořád uvidíme. Jak je to možné? Právě díky atmosférické refrakci neboli lomu světla. I Slunce za obzorem totiž stále vysílá paprsky světla, které se dostanou do atmosféry.

V atmosféře se zakřiví a dopadnou do našeho oka. Jenže naše oko nepozná, že se paprsek světla ohnul a automaticky předpokládá, že světlo letělo po přímce, takže si tuhle zakřivenou dráhu zase narovná.

Slunce svítí i po západu

A tím pádem vidíme Slunce zase nad obzorem, i když je dávno pod ním. Jde vlastně o takovou optickou iluzi, která nám může o pár minut prodloužit den a popře tak učebnicovou teorii o stejně dlouhé noci jako dni. Stejný efekt můžeme pozorovat i ráno, Slunce „vyjde“ dřív, než skutečně vyjde. Předcházet ho totiž budou jeho paprsky, které se v atmosféře zlomí a dopadnou do našeho oka ještě dřív, než nastane samotný východ Slunce.

Je rovnodennost ještě o rovnosti dne a noci?

Tenhle jev není ničím výjimečným, ostatně ani v den jarní rovnodennosti není atmosféra jiná než ve kterýkoli jiný den. Drtivá většina z nás si jej ale neuvědomuje, protože efekt atmosférické refrakce je relativně malý a náš mozek jej považuje za normální stav.

Důvod, proč se o něm tolik mluví právě v souvislosti s rovnodenností, je ten, že poukazuje na nepřesnost představy o tom, co to rovnodennost vlastně je.

Skutečná rovnodennost nastane jindy

Proč se tedy jarní rovnodennosti říká rovnodennost, když to není úplně přesné? Odpověď je prostá. Jako východ a západ Slunce bereme okamžiky, kdy se na obzoru objeví nebo zmizí jeho horní okraj, nikoli střed.

Kvůli tomu je také den ve skutečnosti o něco delší než noc, ta skutečná rovnost nastává o pár dní dřív – anebo později, podle konkrétního místa na Zemi.

Páteční večer věnujte pozorování oblohy

Přesto si v pátek navečer zkuste udělat čas a počkejte si na západ Slunce. Možná ho uvidíte déle, než by odpovídalo skutečné poloze. To by znamenalo, že jste se stali obětí optických hříček lomu světla a viděli jste tak vlastně něco, co už tam dávno nebylo.

Zdroje: Meteocentrum, Wikipedie, ELUC