Češi, osvěžte si chuťové buňky: Takhle chutnalo dětství za socialismu, když i sladkosti měly duši
Pamatujete si ještě na sušenky Lucie s barevným puntíkem nebo na čokoládové tyčinky Milena a Kofila, které získaly ocenění v Bruselu? Za socialismu jsme mlsali úplně jiné sladkosti než dnes. Některé sladkosti už dnes nekoupíte, jiné se přeci jen vyrábí dodnes.
Cigaretové žvýkačky vypadaly tak realisticky, že je Ministerstvo zdravotnictví zakázalo kvůli obavám, že vedou děti ke kouření. Zkuste si náš kvíz a uvidíte, kolik toho o retro cukrovinkách skutečně víte.
Když babička vytáhla pišingr z kabelky
„Dáš si sušenku nebo pišingr?“ ptávala se babička, když jsme k ní přišli na návštěvu. V kredenci měla vždycky schovanou plechovku s domácím cukrovím a k tomu nějaké ty kupované dobroty z místních podniků.
Československé sladkosti měly za sebou často dlouholetou tradici sahající ještě do časů Rakouska-Uherska. Mnoho továren na čokoládu, bonbony a sušenky fungovalo už v první republice, takže kvalita zůstávala i v éře plánovaného hospodářství poměrně vysoká. A to se podepsalo i na chuti. Některé výrobky byly tak dobré, že se vyvážely i do zahraničí. Přesto dnešní mladá generace už neví, co byly Vlnky, Albertky nebo mejdlíčka.
Čokoládové dobroty, které dobývaly Brusel
Kdo pamatuje čokoládu ze socialismu, vzpomene si na slavnou čtveřici: Milena, Kofila, Ledové kaštany a Margot. Milena s Kofilou dokonce v roce 1962 získaly ocenění na světové výstavě v Bruselu. Milena má podobnou chuť jako Ledové kaštany, akorát je zabalená v mléčné čokoládě místo té hořké. Kofila byla kávová a Margot voněla kokosem. Všechny tři si můžete koupit dodnes, jako jedny z mála si dokázaly udržet místo na trhu i po revoluci.
Luxusní čokolády měly poetická jména jako Rusalka, Šárka nebo Libuše. Vyráběl je olomoucký podnik Zora a patřily mezi nejdražší sladkosti na trhu. Čtvercové čokolády Lidka se dokonce prodávaly v Tuzexu, kde si za kvalitu zákazníci rádi připlatili.
Bonboniéry pro soudružku učitelku
Pokud jste chtěli udělat radost učitelce k Mezinárodnímu dni žen nebo k Dni učitelů, sáhli jste po bonboniéře Maryša nebo Diana. Prodávaly se v cukrárnách, kde je paní prodavačka na požádání zabalila do papíru a ozdobně uvázala stužkou.
„Když se slavilo MDŽ nebo Den učitelů, dostala jsem vždycky kromě květin i spoustu bonboniér. Kolikrát jsem je rozdávala, protože jsem nevěděla, co s nimi. Ve třídě jsem měla přes třicet žáků a minimálně polovina dětí ji přinesla,“ zavzpomínala pro web prozeny.cz bývalá učitelka Květa Jirásková.
Na Vánoce vycházely speciální čokoládové kolekce, na které se všichni těšili. Modrá hvězda a mléčná Zora obsahovaly čokoládové ozdoby na stromeček, jiné krabice byly plné bonbonů v lesklých papírcích.
Bonbony, které se lepily na zuby
Větrové Antiperle v kulaté plastové krabičce, to byla klasika. Stejně jako ovocné Lipo v papírovém obalu nebo proslulé mléčné karamely s arašídy. Ty se vám na zuby nalepily tak, že je chvíli bylo nemožné dostat dolů.
Sparta a Slavie nebyly jen fotbalové kluby, ale i bonbony pojmenované podle těchto pražských týmů. V plechovkách se zase prodávaly dropsy s názvy Zimní směs a Letní směs, což už podle názvů napovídalo, v jakém období roku se měly konzumovat. Atlasky patřily mezi nejoriginálnější bonbony té doby, které měly různé „vintage“ tvary a uvnitř senzační náplň.
Zdroje: prozeny.cz, medium.seznam.cz, apetitonline.cz
