Dřív ležela na poličce v každém dětském pokojíčku. Dnes je to sběratelský poklad za 200 tisíc. Nemáte ji ještě?

Stála jen 15 Kčs a byla běžnou součástí dětství. Rodiče ji kupovali bez rozmýšlení, děti si s ní hrály od rána do večera a málokdo tušil, že o pár desetiletí později se z ní stane poklad. Dnes se prodává za částky, ze kterých se tají dech. A možná ji máte doma i vy. Spousta kusů ovšem zmizela při velkých úklidech devadesátých let, proto jsou dobře dochované exempláře tak vzácné.

Byla to prostá radost, která nezruinovala rodinný rozpočet. Hračka, kterou jste dostali k narozeninám nebo k Vánocům. A na rozdíl od čokolády vydržela celé roky. V 70. a 80. letech ji bylo možné sehnat v každém hračkářství, bez fronty, bez známých „pod pultem“. Stála směšných patnáct korun československých. Na poličkách čekala na nové majitele, zatímco děti koukaly na večerníček a těšily se, až si s ní půjdou ven hrát. Nikdo tehdy netušil, že o pár dekád později se z ní stane ceněná rarita, o kterou se budou přetahovat dospělí chlapi s bankovkami v ruce.

Od pískoviště až po aukční síně

Většina z nás si s ní hrála venku. Na pískovišti, na dvoře, na louce. Přes léto byla od slunce vybledlá, přes zimu zase vymrzlá v kůlně. Děti ji tahaly za provaz, tlačily před sebou nebo s ní jezdily z kopce rovnou do kaluže. A když se ulomil kus, prostě se přelepil izolepou. O „sběratelské hodnotě“ tehdy nikdo nemluvil. Byla to přece jen hračka, kterou měl skoro každý kluk v ulici a jejíž hlavní úkol byl vydržet co nejvíc nárazů.

Jenže právě v tom se skrývá kouzlo dnešních aukcí. To, co bylo běžné, se po letech stává vzácným. A pokud je to navíc zachovalé, cena letí nahoru. Na internetových aukcích se dnes sběratelé doslova přetahují o každý kus. Přihazují tisíce korun během pár minut, jen aby právě ten jeden jediný mohli přidat do své vitríny. Zvlášť když ho najdete na půdě prakticky bez známek hraní, s originální krabicí, nálepkami a všemi detaily, které z něj dělají pomyslný stroj času.

Obří favorit dětských hřišť

Tou hračkou je model legendárního československého náklaďáku Tatra 813. Masivní, hranatá, s typickou „tatrováckou“ kabinou a obří korbou, na které jste mohli odvézt kýbl písku, plyšového medvěda nebo půlku obsahu dětského pokoje. Nebyla z kovu, ale z tvrdého plastu, který něco vydržel. I proto odolala dětskému zacházení bez rukaviček, jízdy po panelácích i závody s koly a koloběžkami. A také proto byla oblíbená, ať už na sídlišti, nebo na vesnici.

Dnes je Tatra 813 v zachovalém stavu opravdovou ikonou československého designu. A pokud se objeví kousek v perfektním stavu, s původní krabicí, nálepkami a kompletními doplňky, je z toho senzace. Na jedné z nedávných aukcí se takový exemplář vydražil za neuvěřitelných 235 000 Kč. A není přehnané tvrdit, že i kus v o něco horším stavu, třeba bez dokonalého obalu, může bez problémů překročit hranici statisíců. To už je částka, za kterou si koupíte slušné ojeté auto nebo zaplatíte luxusní dovolenou, a ještě vám zbude na nové kolo.

Zkontrolujte půdu, může tam být poklad

Pro sběratele je to investice i vášeň. Vědí, že podobně zachovalých kusů existuje jen hrstka, protože většina hraček skončila rozbitá, poškrábaná nebo dávno vyhozená. Naopak pro náhodného nálezce je to životní jackpot. Stačí otevřít starou skříň v garáži a místo prachu a pavučin na vás může vykouknout poklad, který změní rodinný rozpočet. A když se k tomu přidá nostalgie a vůně minulosti, stává se z obyčejného kusu plastu vstupenka do světa velkých peněz.

Takže až příště půjdete uklízet půdu, dejte si pozor, co házíte do pytle na odpad. Třeba právě vy máte doma plastový kousek historie, o který se jednou poperou sběratelé z celé Evropy. A kdo ví, možná už dnes by vám za něj někdo nabídl víc, než kolik stálo nejen vaše první auto, ale i celá garáž, ve které leží. A pokud ho teď někde najdete, raději si sedněte, než se podíváte, za kolik se podobný kousek naposledy prodal.