Babička z toho chtěla nastříhat hadry a utěrky. Chytrý vnuk to prodal sběrateli za 20 tisíc

Ikonické oblečení ze socialistického Tuzexu. Babička vám ji možná chtěla rozstříhat na malé kousky, ale dneska se takové kousky mohou prodávat za nehorázné částky. Sběratelé mají na originální kousky tohoto oblečení spadeno. A za tento symbol protisocialistických rebelů dokážou zaplatit tisíce.

V průběhu 80. let byla v socialistickém Československu džínová bunda z Tuzexu vrcholem módy a platila za pomyslný svatý grál. Jenom za pár tehdejší bonů se mohl každý stát králem a největším frajerem v celém okolí. Tehdejší babičky, naše prababičky, to možná považovaly za staré hadry, které by bylo nejlepší rozstříhat a vyhodit, ale dneska je to sběratelská legenda. Dokonce se mnoho typů vrací zpátky do módy. Především pak originální kusy z 80. let. Pojďte společně s námi prozkoumat příběh téhle socialistické legendy.

Symbol socialistického frajerství

Závist všech v okolí jste si v 80. letech v Československu mohli zasloužit na dnešní poměry dost snadno. Stačil vám v zásadě jeden kus oděvu. Tyhle kousky byly ale přeci jenom poměrně těžko dostupné. Mohli jste si je sice koupit v Tuzexu za bony, ale ani ty nebylo lehké dostat. Navíc se džínové bundy a kalhoty, nebo třeba stylové boty, k nám dovážely v poměrně malém množství. Na všechny se tedy určitě nedostalo. Mladá generace tehdy tenhle módní výstřelek nosila jako protest proti socialistické garnituře, která byla v té době u moci. Zároveň tak zbrojili i proti nudné šedi, která Československo tou dobou zaplavovala. A tak i když stály tyhle kusy tehdy nemalý finanční obnos, jejich vlastnictví stálo za to.

Proč babička chtěla stříhat?

Džínové bundy trpěly na jednu věc, a to byla docela rychlá ztráta kvality. Po pár letech nošení, často už po měsících, dokázala vypadat jako něco, co je lepší zastrčit do košile a nebo schovat po jiný kus oblečení. Navíc se nosila téměř denně, což jí na trvanlivosti příliš nepřidalo. Byla často brzy otrhaná, ošoupaná a zašívaná všude možně. To samozřejmě příznivci některých subkulturu řešili stylovými nášivkami jejich oblíbených kapel, klubů nebo umělců.

Často svým vnukům a vnučkám musely tyhle symbolické bundy zašívat maminky nebo babičky, které by je dozajista občas nejraději rozstříhaly a vyhodily. Dneska jsou ale všichni bezesporu rádi, že se tomu tak nakonec nestalo. Často za to děkujeme prozíravým vnoučatům nebo dětem. Vybrané kusy se totiž mohou na aukcích prodávat i za tisíce korun, nedávno se jedna raritní z nich prodala za 20 000 Kč, ale jejich sběratelská a nostalgická hodnota je nevyčíslitelná. A nutno podotknout, že obě tyto hodnoty s čase ještě porostou.

Džínovka ve filmech a seriálech

Džínové bundy samozřejmě nebyly jenom legendami ulic, barů a diskoték. Svoje silné zastoupení měly i v kultuře a filmu. Často zářily právě na stříbrných plátnech. Ikonické jsou například ve filmu Bony a klid z roku 1987. I tam ji právě nosili mladíci, kteří měli sny o svobodě, rychle vydělaných penězích a neomezených možnostech. Navíc jim dodávaly šmrnc a pocit nadřazenosti. Velkou roli hraje džínová bunda i v seriálu Vyprávěj, kde ji nosili opět stylizovaní frajírci, kteří se bouřili proti systému. Tyhle bundy totiž ani v kinematografii nebyly pouhými rekvizitami, které měly charakterům přidat na vizáži. Byly symbolem touhy po Západu, symbolem uvolnění a ikonou boje proti socialismu. A každý, kdo tuhle dobu zažil, nebo se o ní alespoň vzdělával, ví, že pokud zahlédne na obrazovce džínovku, kouká se na symbol rebélie.

A co vy? Měli jste doma taky džínovou bundu? Nebo ji snad stále máte? A bude směřovat do rukou nějakého sběratele nebo ji oprášíte a vezmete na sebe hned, jak se vrátí do módy?