Expert na psychologii: Co doopravdy znamená, když neustále hladíte psy?
Vypadá to jako roztomilý zvyk – někoho potkáte se psem a automaticky saháte tomu psovi na hlavu, drbete ho za ušima nebo mu bezmyšlenkovitě hladíte záda. Mnohým z nás to připadá naprosto přirozené, ale co když za tím stojí víc než jen láska ke zvířatům? Psychologové se na tento fenomén podívali pod drobnohledem a výsledky jsou opravdu překvapivé.
Psi jsou jedním z nejsilnějších zdrojů bezpodmínečné náklonnosti. Když se jich dotýkáme, jejich teplé tělo, klidný pohled nebo radostně vrtící ocas v nás dokážou spustit silné emoce. Náš mozek v takové chvíli reaguje chemickou odezvou – hladina oxytocinu, známého jako hormon lásky, prudce stoupá, stresový kortizol klesá a tělo se uvolňuje.
Co to může signalizovat?
To, že spontánně hladíte psy, může být podvědomý způsob, jak najít vnitřní klid, něhu nebo emoční spojení – obzvlášť ve chvílích, kdy se cítíme pod tlakem nebo přetížení. Možná ani nevíte proč, ale právě ten krátký kontakt se zvířetem vás vrátí zpět k sobě. Je to drobný, ale silný projev potřeby zklidnění, potvrzení, že nejste sami. A právě v tom je možná ta největší síla – psi nás nehodnotí, neptají se, proč se cítíme, jak se cítíme. Prostě jsou s námi a ve chvílích, kdy máme pocit, že nám svět padá na hlavu, jejich přítomnost může být tou největší oporou.
Dotyk jako forma terapie
Někteří lidé, zejména ti, kteří vyrůstali v citově chladnějším prostředí nebo si prošli zátěžovým obdobím, mohou v doteku se zvířetem nacházet bezpečí, které jim v dětství chybělo. Je to jednoduchý a přirozený způsob, jak se cítit v bezpečí a nebýt sami, když se není zrovna komu se svěřit. I proto se dnes běžně využívá canisterapie, tedy terapie prostřednictvím kontaktu se speciálně vycvičenými psy. Využívá jejich laskavou povahu, ochotu navázat vztah a schopnost rozpoznat lidské emoce. V českých nemocnicích, domovech seniorů, dětských centrech i školách se canisterapie osvědčuje při léčbě úzkostí, nespavosti nebo při rehabilitaci po úrazech. Kontakt se psem pod vedením terapeuta uvolňuje napětí, zlepšuje náladu a podporuje motivaci k pohybu. A jako zajímavost – podobně mohou pomáhat i osli nebo alpaky, které se pro svou klidnou povahu stále častěji zapojují do terapeutické činnosti.
Pomáhají i těm, kteří si to neuvědomují
Někdy nás ke psům netáhne jen láska ke zvířatům. Možná to, že opakovaně vyhledáváte jejich přítomnost, hladíte je nebo se v jejich blízkosti cítíte lépe než mezi lidmi, není náhoda. Může to být signál, že vaše nitro volá po klidu, pochopení, nebo dokonce terapii. V dnešní uspěchané, přetížené době si jen málokdy dopřejeme čas sami na sebe – natož abychom rozpoznali své vlastní potřeby. Přitom právě kontakt se zvířetem může být prvním tichým impulzem, že je čas něco změnit. Ne proto, že by s vámi bylo něco špatně, ale proto, že si zasloužíte péči – třeba i tu terapeutickou. Zajímavé je, že hladit psa přináší pozitivní efekt i lidem, kteří si žádný vnitřní problém neuvědomují. Děje se to podvědomě – jakási potřeba uzemnění, přítomnosti, zklidnění. Není třeba za tím hned hledat hluboké trauma. Může jít jen o přirozený způsob, jak se naladit na svět, který často klade příliš vysoké nároky.
Co si z toho odnést?
Když se přistihnete, že při každém setkání se psem saháte po jeho kožichu, možná to není jen rozmar. Třeba si tím jen dáváte malý moment klidu, který jinde nenacházíte. A víte co? Klidně v tom pokračujte, třeba tím potěšíte i samotného chlupáče – většina z nich totiž mazlení miluje. Jen nezapomeňte, že pokud nejde o vašeho psa, je slušné a důležité se vždy nejdřív zeptat jeho pána. A pokud máte pocit, že byste potřebovali takovou malou terapii každý den, můžete si pořídit psa. Budete mít terapeuta s chlupatou tváří, čtyřmi packami a neomezenou pracovní dobou.
