Tenhle český film stál 70 milionů a filmaři si kvůli němu vzali půjčku. Češi ho přitom vypínají už po 5 minutách

Měl to být symbol nové éry českého filmu. Film měl mít všechno, romantiku, herecké hvězdy a nové efekty, díky čemuž se měl rovnat zahraničním produkcím. Jenže se stal pravý opak. Z tohoto filmu se stal propadák, který producenta dostal na dno a dodnes na něj lidé vzpomínají jako na příklad toho, kdy ambice jsou větší, než je únosné.

Očekávání vysoká, výsledek žádný.

Film na přelomu tisíciletí

Kolem roku 2000 bylo v českém filmu jakési napětí. Nedávný oscarový úspěch filmu Kolja namotivoval spoustu tvůrců k tomu, aby tento triumf Jana Svěráka zopakovali. Češi také začali přicházet na chuť zahraničním filmům a česká produkce tak stála proti hollywoodským gigantům. Vznikal tak tlak na to, aby filmy byly větší a pompéznější.

Ambiciózní producent Jiří Pomeje byl přesvědčený, že dokáže divákům nabídnout něco, co předčí jejich očekávání. Spojil síly s velmi úspěšným režisérem Zdeňkem Troškou a čekal zaručený trhák. Jeho režisérská historie ho předcházela a Pomeje věřil, že spolu vytvoří film, který zbourá kina.

Vznik projektu

Film byl ještě před samotným natáčením prezentován jako něco mimořádného. Ve chvíli, kdy byl zveřejněn rozpočet, většina lidí byla překvapena. Jednalo se o více než 70 milionů korun, což v tehdejší době byla nepředstavitelná částka, protože průměrný český film v té době stál okolo 20 milionů korun. Na Pomejem bylo zařídit financování, kdy část peněz pocházela z půjček, další část byla hrazena fondy a zbytek od partnerů.

Natáčelo se v prostředí s historickými kulisami, ale zároveň i v zahraničních exteriérech. Produkce představovala něco výjimečného, co český divák dosud neviděl. V hlavní roli se představila Michaela Kuklová, se kterou se ve filmu objevili, jak mladí nadějní herci, tak i zkušené herecké hvězdy.

Média o projektu psala jako o filmové senzaci. Články v tisku zdůrazňovaly, že se jedná o film, který konkuruje zahraniční produkci. Produkce i režisér vystupovali jako průkopníci, kteří zvednou laťku českého filmu.

Premiéra a tvrdá realita

Premiéra filmu proběhla v říjnu 2002. Nejprve to vypadalo, že zájem bude velký. Do kin dorazili novináři, herci a celebrity a očekávání byla veliká. Jenže velmi brzy přišla studená sprcha.

Podle Unie filmových distributorů vydělal film pouhých 4,6 milionu korun. To znamenalo, že návratnost byla necelých 7 % a většina investice se nikdy nevrátila. Možná ještě horší byly kritické recenze. Server iDNES ve své recenzi napsal, že film „působí jako přehlídka kýče, nechtěné parodie a kostýmního divadla, které se bere příliš vážně“. Kritici ukázali na slabý scénář, nevěrohodné dialogy a nudné herecké výkony.

Zatímco tvůrci chtěli natočit velkolepé historické drama, výsledek vypadal spíše jako špatná telenovela. Diváci, kteří dali filmu šanci, často odcházeli z kina zklamaní. Na ČSFD se hodnocení postupně propadlo až k pouhým 12 %, což film řadí mezi vůbec nejhůře hodnocené české snímky.

Osobní problémy

Neúspěch filmu měl katastrofální dopad na producenta Jiřího Pomejeho. Protože byl projekt z velké části financován půjčkami, znamenal fatální neúspěch obrovské finanční problémy. Pomeje se tak dostal do dluhové pasti, ze které se mu nikdy nepodařilo úplně dostat.

Podle dostupných informací se Pomeje kvůli financování filmu Andělská tvář postavil před soud, kde čelil obžalobě z úvěrového podvodu. Přestože byl obžaloby zproštěn, mělo to dopad na jeho kariéru.

Zdeněk Troška oproti němu pokračoval ve své kariéře dál. Věnoval se novým komediím a pohádkám, které sklidily u diváků úspěch a vydělaly nemalé peníze. Na neúspěch filmu tak doplatil pouze producent.

Proč to nevyšlo

O film Andělská tvář se začali zajímat i lidé z filmového průmyslu. Jak například říká Filmový přehled: „Film Andělská tvář režiséra Zdeňka Trošky byl avizován jako ‚česká Angelika‘, tedy jako výpravný romanticko-dobrodružný velkofilm. Andělská tvář ovšem více než tento tradiční žánr připomíná jihoamerickou telenovelu, marnotratně převedenou na plátno.“

Zároveň se objevuje i kritika scénáře, protože slabý scénář nezachrání ani předražené scény.

Podobnost čistě náhodná

Tento film ale není jediný, který mířil vysoko, ale nikam se nedostal. Podobně je na tom i film Poslední z Aporveru režiséra Tomáše Krejčího. Ten měl rozpočet dokonce na 200 milionů korun, což ho zařadilo mezi nejdražší snímky v Česku vůbec. Nikdy ale nebyl uveden na plátna, protože po natáčení v roce 2003 skončil v šuplíku.

Oba případy ukazují, jak riskantní je v českých podmínkách kopírovat hollywoodské produkce. Zatímco americké filmy s rozpočty v řádech stovek milionů dolarů mají obrovské zázemí a světovou distribuci, české produkce jsou odkázané převážně na domácí publikum. A to prostě nestačí na pokrytí takové investice.

Jen vzpomínka

Dnes je to již více než dvacet let po premiéře a na film se vzpomíná spíše s úsměvem. V různých filmových žebříčcích se objevuje na posledních příčkách a často se ukazuje jako odstrašující příklad.

Film se stal součástí české filmografie, ale trochu jinak, než se čekalo. Místo filmového trháku, který by se rovnal americkým produkcím, se zapsal do paměti jako největší filmový průšvih. Myšlenka byla dobrá, provedení už tolik ne. Dnes slouží film spíše jako ponaučení pro další tvůrce.

Příklad pro všechny

Andělská tvář měla být filmem, na který budou Češi hrdí. Místo toho se stal synonymem propadáku. Přesto má své místo v historii českého filmu. Ne jako oscarový snímek, ale jako ukázka toho, že napodobovat americkou produkci je velký risk. Novodobí tvůrci si z toho mohou vzít ponaučení, že přehnané ambice mohou skončit fiaskem.

Zdroj: idnes.cz, seznamzpravy.cz, kinomaniak.cz