Měl Česko dostat do Hollywoodu a k Oscarům. Místo toho skončil jako předražená nuda
Tři roky psali scénář, 60 milionů stála produkce, včetně 14,5 milionu ze státní kasy, slibovali mezinárodní úspěch a prestižní ceny. A pak to vidělo jen procento Čechů, kritici mluvili o nedotaženosti, mezinárodní ohlas byl nulový. A film o nejslavnější české osobnosti skončil jako drahé fiasko.
V létě 2020 přišlo do českých kin životopisné drama o jedné z nejvýznamnějších postav naší historie, které se natáčelo v Ruzyňské věznici, na chalupě v Podkrkonoší i všude možně po Praze, přičemž přípravy trvaly tři roky a samotné natáčení probíhalo od srpna do listopadu 2019.

Cíl byl jasný, tedy zaujmout místní publikum a zároveň se probojovat na mezinárodní scénu. Tvůrci chtěli ukázat, že česká kinematografie umí víc než jen průměrné komedie.
14,5 milionu ze státní kasy
Celkové náklady dosáhly téměř 60 milionů korun. Státní fond kinematografie poslal 14,5 milionu a koproducentem byla i Česká televize. Jen za cigarety utratili několik desítek tisíc, protože hlavní herec sice přestal kouřit už před lety, ale ve filmu kouřit musel, tak používal drahé bylinné náhražky dovezené ze zahraničí.
Režisér Horák už před premiérou vysvětloval svůj přístup. Tvrdil, že kombinace smíchu s dramatem vykresluje skutečnou radost i bolest života a že jde o drama s tolika vtipnými momenty, že se prolíná s komedií.
Geislerová pak dodávala, že hrát skutečného člověka, kterého obdivujete, je něco jiného než hrát vymyšlenou postavu, a že měla z role obrovský respekt. Dvořák se na roli připravoval tak pečlivě, že dokonce strávil pár dní ve věznici v Ruzyni, o což sám požádal.
Dagmar Havlová podle ČSFD po projekci prohlásila: „Byla jsem dojatá. Viděla jsem na plátně všechno, co znám jen z vyprávění.“
Jak si snímek vedl v kinech?
Premiéra proběhla 23. července 2020 původně teda měla být o týden dřív, ale posunula se. První víkend přišlo 32 511 lidí a tržby dosáhly necelých 5 milionů. Celkem za celou kinodistribuci film vidělo 153 922 diváků. Tržby skončily na necelých 23 milionech, což je ani ne polovina toho, co produkce stála.
Recenze byly vlažné až chladné. Většina kritiků dávala 6 nebo 7 bodů z deseti. Nejčastěji kritika směřovala na to, že film ukazuje hlavního hrdinu jako člověka se slabostí pro ženy, ale ne dostatečně jako myslitele a politika.
Uživatelské recenze na filmových databázích zněly například takto: „Ukazuje ho jako člověka se žlázami, ale bez mozku. Nic nenapíše, s nikým nediskutuje, nevidíte pořádně žádnou divadelní hru.“ Jiný dodal: „Chybí emoce. Dvořák v hlavní roli prostě není ten pravý, aspoň v mých očích ne.“
Samozřejmě ne všechno bylo špatné
Herecké výkony nicméně chválili skoro všichni, Hofmann v roli bouřliváka Landovského byl úchvatný, Geislerová dostala uznání za Olgu. Jenže když se rozdávali Čeští lvi a film měl 14 nominací na všechno možné, od nejlepšího snímku přes režii, herecké výkony, scénář až po technické kategorie, vyhrála jen práce maskérů Adriany Bartošové a Reného Stejskala.

Snímek Havel pokrýval období 1968 až 1989. Soustředil se na osobní život, vztah s Olgou, milenky, morální dilema. Ale vynechal v mnoha případech tu hlavní podstatu. Diváci neviděli jediný pořádný veřejný proslov, diskusi nebo chvíli, kdy by v debatě ukázal svou sílu. Místo intelektuální osobnosti se film zaměřil na soukromí, na milenky.
Porovnání s jinými životopisnými díly
Nebyl to první pokus o velký český životopis. Masaryk v roce 2017 přilákal 343 tisíc diváků a vydělal přes 41 milionů. Miladu téhož roku vidělo 113 tisíc lidí a Toman rok nato přilákal 91 tisíc. Havel se 153 tisíci byl na tom sice lépe než Milada a Toman, ale výrazně hůř než Masaryk.
A všechny tyto filmy dostaly podobnou kritiku, tedy že se jedná o zmateně vyprávěný příběh, mělké zpracování a také jsou tu chybějící emoce.
Zdroje: kinomaniak.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org
