Myslel jsem, že tenhle film z ČSSR je jen pro seniory. Na 159 minut jsem ale přestal být člověk a stal se součástí gauče

Když se řekne slovní spojení „epický velkofilm“, většina lidí si s největší pravděpodobností představí moderní trháky z hollywoodské produkce. Ze zahraničí k nám v průběhu dekád proudily celé závěje ambiciózních trháků, ať už nabitých strhující akcí nebo pohlcujícím dramatem. Někteří lidé tak mají tendenci zapomínat i na kvality tuzemské kinematografie, která dala svého času vzniknout jedinečným dílům.

Abyste si zajistili skutečně významný filmový zážitek na celý večer, nemusíte nutně pátrat jen v zahraničních a cizojazyčných filmech. I v naší české kotlině totiž vznikla celá řádka filmů, které si získaly popularitu nejen u nás, ale i v zahraničí. Příkladem může být historická balada z druhé poloviny šedesátých let, která ukazuje středověk bez příkras, ale nešetří duchovními a filosofickými tématy. Ne nadarmo tak mnozí tento film dodnes považují za vrchol naší kinematografie.

Drsná historická balada Františka Vláčila

Snímek, o kterém je dnes řeč, je dílem československého režiséra Františka Vláčila z roku 1967. Jedná se o drsnou historickou baladu jménem Markéta Lazarová, která vychází ze stejnojmenné knižní předlohy od Vladislava Vančury, kdy scénář zpracoval sám režisér za podpory dramatika Františka Pavlíčka. Snímek vyobrazuje život v českých zemích v období středověku v průběhu třináctého století. Rozdělen je na dvě části, nesoucí název Straba a Beránek boží.

Markéta Lazarová pojednává o ctnostné dívce, které je předurčený klášterní život. Kruté okolnosti ji však přinutí stát se proti své vůli milenkou násilnického mladíka. Snímek s přísnou realističností vyobrazuje nejen středověký život, ale také brutální a násilná klání a ozbrojené střety, které toto historické období doprovázely.

Ve filmu se objevuje hned celá řada československých hereckých hvězd. Hlavní hrdinka je ztvárněna Magdou Vašáryovou a po jejím boku se objevuje například Josef Kemr v roli loupeživého rytíře Kozlíka, či Vladimír Menšík jako potulný mnich Bernard.

Vznik filmu byl zdlouhavý a složitý

Ačkoliv Markéta Lazarová je považována za legendární dílo, okolnosti jejího vzniku byly poměrně komplikované a složité. Režisér Vláčil zahájil přípravu těsně po dokončení svého snímku Ďáblova past z roku 1961 a vrhnul se na psaní scénáře. Zprvu zvažoval vznik filmu dvoudílného a v určitý moment dokonce koketoval s myšlenkou čtyřdílného eposu. Práce na scénáři trvaly tři roky a další tři roky se film natáčel. Veškerá příprava tak trvala dlouhých sedm let.

Tvůrci se nakonec ustálili na myšlence třídílného filmu, z čehož však nakonec sešlo. Důvodem byly mimo jiné i astronomické náklady, které by se vyšplhaly na neuvěřitelných 17,5 milionu Kčs. Snímek v současné podobě nakonec vyšel na 13 milionů a stal se tak nejdražším československým filmem do té doby.

Natáčení provázela celá řada problémů, jako častá nepřízeň počasí, která celý proces zpomalovala. Mnozí herci si také stěžovali na náročnost nošení realistického brnění, které bylo těžké a nemotorné, avšak tvůrci si stáli za tím, že jeho využití je nezbytné pro vykreslení věrohodného obrazu tehdejší doby. Ačkoliv se film stal úspěchem, František Pavlíček v jednom rozhovoru uvedl, že jeho a Vláčilův honorář byl o 60 haléřů méně než plat uklízečky na Barrandově.

Dle některých je film vrcholem tuzemské kinematografie

Ačkoliv přípravy tohoto epického snímku byly zdlouhavé a náročné, podařilo se nakonec na světlo světa dostat film, který se pro mnohé stal archetypem filmové dokonalosti. Pavlíček a Vláčil snímek označili jako „filmovou rapsodii“ a mnozí kritici snímek vnímají jako obrazově zvukovou básní, která pracuje s mnoho-významovostí a výtvarnou hodnotou.

Již v roce 1967 si snímek odnesl zvláštní ocenění poroty na mezinárodním filmovém festivalu Mar Del Plata. V roce 1992 si František Vláčil navíc vysloužil i ocenění Křišťálový glóbus. V roce 1998, kdy československá kinematografie slavila výročí sta let, byl navíc snímek drtivě odhlasován jako nejlepší československý film všech dob.

Markéta Lazarová sice nemusí být filmem pro každého. S výrazným uměleckým přístupem zobrazuje období středověku skrze sérii poetických obrazů a klade vedle sebe mnohdy disparátní situace, jako kdyby divák četl báseň psanou volným veršem. Po jeho zhlédnutí si člověk může odnést pocity zmatení a nepochopení složité struktury filmu, ale i oslnění uměleckou vizí jeho tvůrců.

zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, filmovyprehled.cz