Měl to být triumfální návrat Luďka Soboty. V kině ale zůstaly prázdné řady a trapné pohledy

Psal se rok 1999 a pocitově byly ty nejlepší komedie už natočené. Nic nás nemohlo překvapit. Jenže pak přišla zpráva o novém počinu Luďka Soboty – a to hned ve dvojroli nové komedie. Byl to jeden z těch momentů, na který se těšila celá republika.

Jenže vysoká očekávání zůstala nenaplněná a místo chvály a ovací zůstaly spíš rozpačité pohledy a kroucení hlavou. Tenhle snímek se sem tam objevuje v žebříčcích nejhorších českých filmů nebo ve článcích o zmařených hereckých návratech.

Proslavil role zmatených popletů 

Když se řekne Luděk Sobota, nejspíš si představíme komediální scénky a filmové role, ve kterých téměř dovedl k dokonalosti postavu takzvaného přitroublého poplety. Svoji kariéru budoval postupně v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let. Zlomovým okamžikem byla role Františka Koudelky ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, která ho katapultovala mezi komediální hvězdy.

Právě tato poloha roztomilého zmatkáře byla tím, co jsme milovali a co se stalo i jeho poznávacím znamením. Když se tedy na konci 90. let objevila zpráva o dalším pokusu vytvořit skvělou komedii, celý národ zatajil dech – obzvlášť poté, co měl v devadesátkách za sebou další dva neúspěšné filmy. Navíc jak se říká, do třetice všeho dobrého a naděje umírá poslední.

Nepodařená zápletka s dvojníkem

Základní dějová linka stojí na motivu záměny identity. Hlavním hrdinou je inženýr Vladimír Sýkora, majitel úspěšné firmy vyrábějící údajně nerozbitné sklo. Připravuje velkolepou reklamní akci, která má jeho výrobek definitivně proslavit a tou je sjetí afrických vodopádů uvnitř sudu právě z onoho nerozbitného skla. Dva jeho spolupracovníci však vytuší příležitost, jak se firmy zmocnit a výhodně ji prodat, a rozhodnou se Sýkoru odstranit. Do jeho role dosadí dokonalého dvojníka Fandu Pažouta. Tedy skoro dokonalého – fyzicky vypadá sice stejně jako Sýkora, mentálně si však nemohou být vzdálenější. Obě postavy samozřejmě hraje Sobota.

Motiv dvojníka je takovým vděčným evergreenem v komediálním žánru. Film se zároveň snaží být satirou porevolučního podnikání, kde se velká slova o morálce často míjejí s realitou a kde se heslo „nebát se a nekrást“ ironicky mění v trefný název snímku „Nebát se a nakrást“.

Plyšový lev a z ostudy kabát

Dobové reakce byly převážně negativní a snímek si dokonce vysloužil plyšového Českého lva za nejméně oblíbený film roku. Kritici upozorňovali hlavně na slabý scénář, nedotažené postavy, příliš jednoduchý prvoplánový humor a nevyužitý potenciál hlavního představitele. Navíc přestože je Sobota skvělým hercem, jeho přeskakování z role vděčného idiota do role intelektuála a majitele firmy nebylo úplně nejšťastnější volbou. S odstupem času patří Nebát se a nakrást k nejhůře hodnoceným českým filmům své dekády. Na filmové databázi se zastavil na mizerných 11 procentech.

Zůstává mezi hereckými legendami 

S odstupem let se na tenhle interval neúspěchu můžeme koukat spíš jako na výjimku potvrzující pravidlo Sobotova skvělého hereckého umění a komediálního talentu. Po tomto fiasku si dal dlouhých osm let filmovou pauzu a vrátil se v plné síle s komedií Chyťte doktora, kde doplnil ansámbl menší rolí primáře. O pár let později se pak dostal opět na právoplatné výsluní se seriálem a následně i filmem Okresní přebor, který diváci milují.

Triumfální návrat se na přelomu milénia sice nekonal, ale i přesto máme Sobotu zarytého v diváckých srdcích jako skvělého herce a člověka, který nás nesčetněkrát skrz obrazovku rozesmál. A ostatně svou pozici herecké legendy dokazuje dodnes.

Zdroje: filmovyprehled.cz, csfd.cz, idnes.cz