Zítra hraje film, který v roce 1945 pobláznil celé Československo. Do kin na něj přišlo přes 5 milionů lidí

Věděli jste, že existuje seznam padesáti filmů, které byly od svého prvního promítání až do roku 1989 v našich kinech nejnavštěvovanější? Snímek, jemuž budeme dnes věnovat pozornost, obsadil desátou příčku. A který film se ocitl na první pozici? To prozatím neprozradím. Snad jen, že ho zhlédlo víc než 10 milionů diváků. Já sama jsem k tomu přispěla nejmíň dvacetkrát… Ráda zmíním ještě třeba i padesátou pozici – tím filmem byl Fantomas a vidělo ho 3,75 milionu lidí.

Kdysi dávno se náš dětský odpolední program či večery rodičů plánovaly podle toho, v kolik začínal v biografu film. Kino nad námi tehdy mělo docela zvláštní moc. Chodili jsme tam s očekáváním a úctou, jako bychom vcházeli do chrámu. Věděli jsme, že nás čeká něco výjimečného.

Kino byl pro nás malý zázrak

Samozřejmě, že už jsme měli doma televizor, ale ten byl malý a obraz černobílý. A v kině toho už tolik běželo v barvě. Barevné obrazy na obrovské ploše měly sílu vtáhnout člověka do zcela jiného světa. Tam se zapomínalo na čas a my jsme náhle byli součástí romantického nebo dobrodružného příběhu.

Tenkrát se chodilo do kina na všechno, co zrovna promítali. Film na velkém plátně byla jedinečná událost a také možnost, jak se na chvíli ocitnout za hranicemi všedních dní. Jako děti jsme chodili do kina každé sobotní i nedělní odpoledne.

Dnes je kino nejspíš na vedlejší koleji

Uplynulo ¾ století a všechno je úplně jinak. Stačí se natáhnout na gauč, otočit se na druhý bok a přepnout na další program… A obraz doma máme ještě jasnější, než byla tehdejší realita. A zvuk jako v bijáku.

A dnešní kino? Je sice stále v zájmu diváků, ale z pravidelných návštěv se proměnilo spíš na dárek za odměnu: chodíme hlavně na premiéry, a to ještě jen na ty, které mají šanci stát se trhákem. Kino je dnes totiž pořádně drahé a větší rodina si tento zážitek skutečně může dovolit jen občas.

Který film se tedy objevil na desátém místě?

Když si seznam nejnavštěvovanějších filmů prohlížím, cítím zvláštní nostalgii. Všechny uvedené snímky jsem viděla a mnohé z nich i vícekrát. A připomínají mi kamarády z dětství, dospívání i první lásku, s níž jsme se po celou dobu promítání drželi za ruku. Ani byste nevěřili, jak je snadné, se místo psaní na chvíli zasnít… Ale teď už zase do práce, abyste se – kromě mého rozpoložení – také něco dověděli o filmu Prstýnek.

Právě jemu patří desátá příčka na žebříčku návštěvnosti. Snímek byl natočen podle povídky spisovatele Ivana Olbrachta. V hlavních rolích zde zazářili Otomar Korbelář a Vlasta Fabiánová, kteří oba byli díky své fyziognomii objektem mnoha platonických lásek a diváckými idoly. Film vznikl v roce 1944 a režíroval ho Martin Frič.

Vzpomínáte ještě na tento příběh?

Kněžně se nedařilo se svým starým manželem otěhotnět. Při příjezdu na venkov se setká s mladým a krásným chasníkem Sochorem, a jak se dá očekávat, za devět měsíců se jí narodí syn. To ovšem není hlavní zápletka. Kněžnin syn dospěje a začne se ohlížet za jednou ze Sochorových dcer. A tady je ten kámen úrazu – takovému vztahu musí otec Sochor zabránit! A k převýchově neváhá použít ani řemen…

Romantický snímek s dostatečnou dávkou humoru

Dnes už by takový příběh asi nikoho nezajímal, kromě nás starších z už zmíněných nostalgických důvodů. Nicméně v dané době lidé asi takové filmy potřebovali. Pod tíhou válečných útrap mohli alespoň na chvíli přijít na jiné myšlenky. A k tomu tento snímek asi posloužil dokonale. A teď jsem zjistila jednu zajímavost: „… jednalo se o poslední český film nasazený do kin ještě za okupace 16. 2. 1945, tedy ve velmi vypjaté a hektické době.“

Na tento film se chodilo jak do kina, tak se často vysílal v televizi. A objeví se v ní i zítra 10.3.2026 v 16:00 na stanici Filmbox. Rád se na něj podívá ten, kdo měl či má v oblibě tehdejší herce. Kromě hlavních postav zde skvěle zahráli Jaroslav Marvan, Jindřich Plachta, František Smolík, Růžena Šlemrová, Zdeněk Dítě a Jana Dítětová, Ferenc Futurista. A podle obsazení je jasné, že ti všichni dodali příběhu i svérázný humor.

Zdroje: Kinomaniak, MSN, ČSFD