Myslel jsem, že dětství je nejkrásnější část života. Pak jsem viděl tenhle film a už nevěřím v dobro

Některé filmy pojednávají o klasické cestě hrdiny, který překonává překážky, aby se na konci své cesty setkal s úspěchem. Jiné filmy jsou o poznání temnější a poukazují na strach, týrání a pocity naprosté bezmoci. Příkladem je tohle československé historické drama, které vychází ze skutečných událostí. Pro některé diváky byl tento snímek něčím, po čem přestali věřit v pohádkové dobro. 

Někteří filmoví tvůrci mají talent na to, aby uchopili realitu bez jakýchkoliv příkras. Snímky, které pod jejich rukama vznikají, jsou tak svědectvím o těch nejhorších lidských vlastnostech. Na doby, kdy byly tyto vlastnosti oslavovány a často to nakonec odnášeli ti nejslabší. Snímek z roku 1986 je jedním takovým, na který řada diváků nedokázala zapomenout ani dlouhou dobu po jeho zhlédnutí.

Historické drama na motivy knihy

Existují filmy, které poukazují na hrůzy druhé světové války. Často se zaměřují na sledování protagonistů, kteří se účastní odboje nebo se objevují rovnou na frontových liniích. Historické drama však sleduje příběh války skrze perspektivu dítěte, které skončilo na převýchově v německém táboře pro mládež.

Film z dílny režiséra Milana Růžičky spatřil světlo světa v roce 1986. Scénář k tak temnému snímku napsal Miloslav Vydra, který vycházel z knihy Za mřížemi, jejímž autorem byl spisovatel Jožo Mikula. Ten popisoval skutečný příběh dítěte, které vyrůstalo v příšerných podmínkách druhé světové války.

Filmařům se knižní předloha zdála atraktivní a rozhodli se ji přetavit do podoby filmu. V tom se objevuje řada více či méně známých herců. Jana Andresíková se naprosto dokonale chopila role přísné dozorkyně. Dále se ve snímku objevují taková jména jako Gustav Opočenský, Ilja Prachař nebo Jakub Mirek, který se chopil hlavní role přibližně devítiletého Mirka.

Příběh, který se mohl stát ve skutečnosti

Většina lidí se při zjišťování osudů z dob druhé světové války zaměřuje na obyvatele Lidic, terezínského ghetta nebo vojáků z frontových linií. Méně adresovaným tématem jsou však osudy dětí ze smíšených česko-německých rodin z pohraničí. Film Uloupené dětství tak sleduje osud malého Mirka, který se po smrti své matky dostal do německého Kinderheimu.

Malý chlapec je do péče německých úřadů svěřen na žádost svého otce. Mirek je tedy odebrán své babičce, která se o něj po smrti matky starala a převezen do Německa, kde má podstoupit převýchovu. Tou je rozuměno „změna“ malého dítěte za použití metod, ze kterých běhá mráz po zádech.

Děti jsou ve filmu vystaveny ponižování, fyzickému a psychickému týrání a dostávány do pocitu naprosté bezmoci. Divák má šanci to vše sledovat skrze perspektivu dětských očí, což je skutečně silný zážitek. Právě i postava Mirka je tímto obdobím poznamenána.

Nejhorší scéna ukazuje psychický teror

Snímek Uloupené dětství ukazuje tu méně známou část druhé světové války, na kterou má většina lidí tendenci zapomínat. I z toho důvodu se jedná o silný zážitek, který ne každý divák ustojí. Dětská perspektiva je ve filmu násobena různými způsoby. Německé dialogy například zůstávají bez titulků, takže je divák zmaten stejně jako samotný protagonista. To vše pomáhá diváka uvrtat hlouběji do filmu.

Snímek je o to silnější, že ani obyvatele nacistického Německa neukazuje v jednoduchém světle. Někteří jsou vyobrazeni jako lidé, kteří zcela podlehli nacistické ideologii. Jiní si zachovali zdravý rozum a snaží se jen přežít v nehostinném prostředí. To vše doplňuje do filmu realismus, který mu dodává tíhu.

Jedna z nejdrastičtějších scén filmu ukazuje moment, kdy je Mirek před ostatními dětmi bit, jelikož nechce prozradit, kdo mu pomohl s dopisem pro babičku. Ukazuje naprostý teror, který musely snášet malé děti na denním pořádku. Pro některé diváky je tato scéna důvodem, že si film dokázali pustit jen jednou. Naštěstí příběh nabízí šťastný konec, jako drobnou cenu útěchy za to, že nám bylo umožněno nahlídnout do jedné z nejtemnějších kapitol historie.

zdroje: csfd.cz, fdb.cz, ceskatelevize.cz