Film, který byl za totáče hřích. V 80. letech jsme ho sledovali potichu jako myšky a za zataženými závěsy

Devadesátá léta byla pro československého diváka obdobím filmového zlomu. Po letech omezeného přístupu k západní kultuře se otevřely tajné dveře do světa, který jsme do té doby znali jen z útržků vyprávění. Některé filmy se tehdy promítaly jen potají, protože pro tehdejší režim byly zahraniční snímky považovány za nevhodné, hříšné či přímo zakázané. Dnes už si je ale můžeme pustit kdykoliv, a to klidně z pohodlí domova.

Svět amerického akčního filmu nám přinesly VHS kazety. Ty se pro nás staly jakýmsi symbolem svobody. I když nahrávky nebyly legální, všude se našla nějaká domácnost, kde měli videopřehrávač a VHS z ciziny.

Když Stallone a Van Damme vládli našim obývákům

Buď byly snímky v originálním znění, nebo (častěji) v rychlodabingu. Přestože jsme zvyklí na dokonalý český dabing, který možná nemá ve světě obdoby, spokojili jsme se i s rychlodabingem. Stejně byl důležitý jen proto, že obraz nebyl moc vidět: taková třetí kopie má totiž opravdu mizernou kvalitu. Kdyby byl dobrý obraz, ani bychom překlad nepotřebovali. O co ve filmu běží, se dalo poznat podle rychlých akcí snímku. A ta akce nás tenkrát zajímala nejvíc. Nemohli jsme se těchto amerických snímků nabažit a vydrželi jsme je sledovat celý rok. Mnohde i déle.

Objevil se nám totiž nový svět, plný akčních hrdinů. A ten svět měl jména Sylvester Stallone, Arnold Schwarzenegger, Jean-Claude Van Damme a Chuck Norris. Každá nová akční pecka pro nás byla jedinečnou událostí, i když jsme viděli rozmazaný obraz a slyšeli chraplavý zvuk. Nešlo totiž vůbec o kvalitu, ale o zážitek. Lidé se i víc scházeli, protože se třeba několik rodin domluvilo a sledoval se nový akční film v některé z domácností. Byla to tehdy v podstatě společenská událost.

A začaly vznikat první videopůjčovny…

A v nich stály fronty zájemců, kteří odcházeli s igelitkami, které byly plné VHS kazet. A koukali jsme na všechno, co nám přišlo pod ruku. Jednak jsme byli dychtiví po těchto amerických snímcích, a za druhé jsme museli vytřídit zrno od plev. Abychom si mohli doma udělat zásobu těch dobrých filmů, museli jsme vidět všechny. Myslím, že se tehdy úplně přestalo chodit do kina.

VHS pro nás nebyla jen nová technologie; z těchto kazet se stal doslova kulturní fenomén. Kazety se stávaly sběratelským artiklem, kupovali jsme na ně kvalitní pevné obaly, aby se nepoškodily. A kdo měl doma originál, to byl král sídliště nebo vesnice. Ve zlaté éře VHS si Husákova a starší generace vytvořila k filmu nový, mimořádný vztah. Přišlo cosi, co jsme dosud neznali. A i když dnes máme HD obraz, streamovací služby a nekonečné archivy, právě tehdy jsme si k filmu vytvořili pevné osobní pouto.

Vzpomínky, které ani časem nevybledly

Jenže po sametové revoluci se zločin tak, jak jsme ho vídali v amerických filmech, se začal pomalu rozšiřovat i v našem prostředí, a to už nás ve filmu tolik nezajímal. Spíš jsme začali mít obavy, co se to u nás děje. Dřív se tu vyšetřovaly špionážní případy, v nichž se stejně málokdo vyznal, rozkrádačky socialistického majetku a šmelení s bony. A najednou v českých ulicích vraždy na denním pořádku… To už je pak člověk skutečně nepotřebuje vidět v amerických filmech, plných výbuchů, střelby a hrdinů, kteří vše řeší pěstmi a kopanci.

I když se k některým filmům z té doby občas vracíme, hodně jich upadlo v zapomnění. Dodnes se divím, že jsme se na některé ty blbiny mohli dívat a obdivovat je. Inu, byli jsme mladí, nezkušení a nenasytní. A hlavně chtiví čehosi, co bylo v Československu nedostupné. Když bylo k dispozici Komando, Predátor, Kobra, Rambo, Dvojitý zásah, Tango a Cash či Krvavý sport, byl to důvod sejít se u někoho doma a prožít film společně.

Hrdinové, kteří formovali naše představy o odvaze

Vůbec nás nezajímalo, jak si stojí film v Americe či jinde ve světě. Ani bychom se to v té době nedověděli, informace nebyly dostupné. Ani nás nezajímaly životy těchto herců. Jejich charisma, fyzická síla, důvtip a schopnost řešit každou situaci mluvily za vše a nás přímo fascinovaly. Bylo to jako pohádky, dobro vždy zvítězilo nad zlem. I když toho zla tam bylo požehnaně.

Předtím byli našimi posledními akčními hrdiny Vinnetou a Old Shatterhand. I když to byly filmy na 60. léta skvělé, přece jen už jsme je měli okoukané. Pojďme si připomenout film, který jsme, mimo jiné, sledovali s přáteli po nocích. A pak jsme o něm ještě dlouho vedli debaty.

Krvavý sport

Americký ninja Frank Dux se v Hongkongu účastní utajovaného turnaje bojových umění. Může jen vyhrát, nebo zemřít. Jiná možnost není. A protože se v hlavní roli tohoto snímku objevil Jean-Claude Van Damme, je jasné, jak to musí dopadnout. Přece žádný režisér nenechá Van Damma padnout. Tento belgický sportovec vynikl na filmovém plátně a televizních obrazovkách díky svému bojovému umění. A ve filmu je dokonale zužitkoval. Van Damme byl tehdy tak oblíbený, že ve filmu Double Impact (Dvojitý zásah) byl obsazen do rolí dvojčat.

I kdyby sám příběh nebyl dokonalý, zhlédnout, co dokáže Van Damme a jemu podobní bojovníci se svým tělem, stojí za to.

Zdroje: TVProgramIDnes, ČSFD, cs.wikipedia.org