Filmový kýč, který Češi milují. Trhá rekordy v kinech, ale kritici ho nenávidí

Umění je ryze subjektivní záležitost. Co může jednomu připadat jako bezduchý kýč, může druhý považovat za mistrovské dílo. Obzvlášť to platí u filmových komedií. Vtipy každý člověk vnímá jinak na základě svého charakteru, zkušeností, okolí a celé řady dalších faktorů.

Není proto s podivem, že některé komedie se dělají přímo na míru určitému publiku. Často se tak stává, že kritici a řadoví diváci se na něčem absolutně neshodnou. A jedním z největších příkladů tohoto fenoménu je tvorba režiséra, který v České republice patří k těm úplně nejoblíbenějším. Kritici přitom jeho filmy pravidelně cupují na kusy. 

„Je to lempl, ale jako ministrant šikovnej!“ nebo „Jdu blejt, velebnosti,“ patří mezi nejznámější a nejpopulárnější hlášky z filmů režiséra Trošky. I navzdory svému přátelskému vzezření se nepochybně jedná o jednu z nejkontroverznějších postav české kinematografie. Není to kvůli názorům anebo zhýralému osobnímu životu, ale čistě jen kvůli tvorbě. Jeho filmy totiž kritici pravidelně silně odsuzují a jejich kvalita je podle nich srovnatelná s brakem. Patří přitom k absolutní špičce v oborech návštěvnosti a oblíbenosti mezi diváctvem. Největší výtky mají kritici k jeho komediím, s pohádkovou tvorbou už jsou shovívavější.

Úspěchy na maloměstech

Zdeněk Troška za svou filmařskou kariéru natočil tři velké komediální série. Konkrétně se jedná o Slunce, seno…, Kameňák a Babovřevsky. I když jsou tematicky kompletně odlišné, mají jednu věc společnou. Všechny tři se odehrávají v prostředí vesnice nebo maloměsta. I to možná značí první důvod v rozkolu mezi názory kritiků a řadových diváků. Největší úspěchy zaznamenaly tyto komedie právě v kinech na menších městech. První díl Babovřesk například v roce 2013 vidělo přes šest set padesát tisíc diváků a stal se tak nejnavštěvovanějším filmem roku.

Celkově tak film v kinech utržil přes osmdesát šest milionů korun. Tento trend však sahá daleko do minulosti. Filmová trilogie Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika byla ve své době neuvěřitelně populární. V kinech tehdy vydělala skoro třináct a půl milionu korun a všechny tři filmy vidělo dohromady více než osm milionů diváků. Tržby třiatřicet milionů pokořil i první film z oblíbené série černých komedií Kameňák. V kinech ho vidělo přes čtyři sta tisíc diváků. Není tedy pochyb, že Troškovy komedie jsou pro lidi neodolatelným lákadlem.

Kritici nesouhlasí

Nad masovou návštěvností Troškových filmů však kritici jen marně kroutí hlavou. Dobová recenze z iDnes film popsala jako sci-fi o cestování časem. „Člověk se totiž propadne do jiné doby, k peci a k vyšívaným dečkám, do skanzenové varianty Vesničky mé střediskové, avšak bez obsahu, smyslu a lidské důstojnosti,“ napsala autorka. Servítky si nebrala ani nadále. Herectví i děj označila jako řídké, dramaturgii jako nulovou a postěžovala si i na podle ní neustálé vřeštění.

Kritičku neoslnil ani lidový humor, na který Zdeněk Troška vždycky tak rád sází. „Snímek připomíná malé dítě, které právě ve školce pochytilo své první sprosté slovo a zálibně ho papouškuje celé hodiny,“ rozhořčila se. Jediné, co jí na filmu přišlo vtipné, byl dle jejího názoru neobratně udělaná reklama na sponzory. Jak se říká: sto lidí, sto chutí. Souhlasíte s autorkou recenze, anebo jste věrným fanouškem komedií Zdeňka Trošky?

Zdroje: iDnes, csfd, kinomaniak