Diváci ho milují a kina praskají ve švech. Filmový odborník ale varuje: „Na tenhle snímek bych nikdy nešel“

Sedíte v kině, držíte papírový kyblík s popcornem, kolem vás další lidé, kteří přišli za intenzivním zážitkem… inu, zní jako skvělý večer, že? Jenže občas bývá zážitek možná až příliš intenzivní. Vyletí vám tepovka, stáhne se žaludek, cítíte svíravý pocit v krku a máte chuť schovat se pod sedačku.

Někteří lidé dokonce takové zážitky vyhledávají a užívají si je, ale odborníci varují, že to nemusí být pro některé jedince vůbec dobré.

Když se kino promění v hrůzostrašný zážitek

V tomto článku nebude řeč o špatných filmech, jak si možná někteří pomyslí, ale o filmech, které si vytvořily svojí pevnou komunitu a každý rok jich vycházejí desítky až stovky. Při sledování těchto snímků se vám zrychlí tep, dech je najednou mělčí, svaly se napnou a do těla se vyplaví adrenalin a stresový hormon kortizol. Tělo prostě neřeší, jestli koukáte na plátno nebo jste ve skutečném ohrožení, a reaguje.

Pak přijde střih, scéna skončí, zdánlivá hrozba zmizí a s ní i náš strach. Oddechneme si a v té chvíli nastoupí druhá fyziologická fáze – úleva. Mozek uvolní dopamin a endorfiny a strach se rázem promění v pocit radosti. Tahle emoční horská dráha posléze způsobí, že si mnozí z nás hororové snímky nejen užívají, ale mají je s lehkou nadsázkou jako drogu.

Proč to někdo miluje a jiný ne

Pokud patříte do skupiny těch, kteří se hororovým snímkům nebrání, a naopak si je užívají plnými doušky, jistě jste obklopeni celou řadou nechápavých lidí, kteří s kroucením hlavy komentují, jak můžete taková muka dobrovolně podstupovat. Jenže stejně jako se vším je to o našem nastavení.

Psychologové v rámci této problematiky rozdělují lidi na dvě skupiny, podle toho, jak jsou vnímaví, citliví a hlavně empatičtí. První skupina žije pro silné zážitky, adrenalin, napětí a intenzivní emoce. Pro ně platí: čím náročnější podívaná, tím lépe, a proto berou horor jako součást zábavy, která v nich sice vyvolává podobné „příznaky“ jako u ostatních, ale oni si to umí náramně užít.

Jenže pak jsou tu lidé citlivější, lehce úzkostnější a empatičtější. Ti, kteří prožívají trochu intenzivněji a jejich tělo reaguje větší měrou. Takoví, kteří se neumí oprostit od aktuálního prožitku a nechají se jím prostoupit. Ti nejenže si horor neužijí, ale ještě několik dní po zhlédnutí nechávají doma svítit lampičku a při noční návštěvě toalety jsou víc než ostražití.

K čemu je to prospěšné?

Zní to zvláštně, ale sledování hororů může mít i blahodárný vliv. Kontrolovaný strach, kdy se nám reálně nemůže nic stát, ale přesto zažíváme fyzické procesy reálné situace, jsou takovým tréninkem. Mozek se tím učí, že i silné emoce se dají zvládnout. Některé výzkumy dokonce naznačují, že lidé zvyklí na horory mohou být odolnější vůči stresu, protože podobné tělesné stavy pro ně nejsou tak šokující a umí s nimi mnohem lépe pracovat.

Horor může fungovat i jako ventil, když jsme přetížení z běžného života. Nahromaděné napětí během filmu vygraduje a po závěrečných titulcích přichází zasloužený pocit uvolnění, jako když po dlouhém dni konečně vydechnete na gauči.

Při sledování buďte obezřetní

Teď ale pozor, protože horory nejsou jenom pozitivní zábavou, která nás připraví na stres. U citlivějších lidí mohou vyvolat i mnohem silnější stres, než je běžné, což může vést k potížím se spánkem nebo nočním můrám. Obrazy a potažmo i strach z filmu se vracejí a tělo zůstává v napětí i po skončení, případně se do tohoto stavu opakovaně vrací. Rovněž pokud má někdo sklony k úzkostem nebo například potíže se srdcem, extrémně děsivé filmy nejsou vůbec ideální volbou. Tělo totiž reaguje, jako by šlo o skutečné nebezpečí, a to může být vyčerpávající až za hranu našeho zdraví.

Pokud si sem tam rádi užijete napínavý večer s polštářem v objetí nebo s přáteli navštívíte kino s nejnovější duchařinou, je to samozřejmě v pořádku. Ale i tady platí poučka „všeho s mírou“. Aby vám tenhle nástroj na úlevu od stresu nepřinesl zbytečně stres navíc.