Kdo si dnes ve 20:00 nezapne ČT 2, může litovat. Vysílá se filmový poklad s hodnocením 80 %

Tenhle film přežil desítky let hlavně díky tomu, jak neuvěřitelně dobře je v něm zahraná dvojrole. Občas si člověk vážně musí připomenout, že to hraje jeden člověk. K tomu přidejme spoustu sympatických zvratů, humor, lehké milostné jiskření a recept na úspěch je na světě. 

Jean-Paul Belmondo byl v roce 1962 na vrcholu, jeho dobrodružný film Cartouche se stal velmi úspěšným. Alain Delon to samozřejmě viděl a nechtěl zůstat pozadu. Řekl si, že šerm a akční scény zvládne minimálně stejně dobře. A tak o dva roky později vznikl pod vedením režiséra Christiana-Jaquea nový dobrodružný film, který měl Belmondovi konkurovat se vší parádou.

Příběh se odehrává v Roussillonu v roce 1789, kdy už má Francie jednou nohou skoro našlápnuto k revoluci. Guillaume de Saint-Preux tu žije dvojím životem. Přes den je uznávaným šlechticem, v noci se převléká za maskovaného lupiče a okrádá bohaté aristokraty. Po každé akci na místě zanechá černý tulipán jako svůj charakteristický podpis.

Baron La Mouche, velitel policie, má ohledně Guillaumovy totožnosti jasné podezření. Během jedné přestřelky se mu podaří zasáhnout maskovaného muže a způsobit mu poranění na tváři. Guillaume nemůže vystupovat na veřejnosti s jizvou, která by ho prozradila. Povolá proto svého mladšího bratra Juliena, který vypadá naprosto identicky, ale má úplně jinou povahu. 

Zatímco Guillaume je cynik loupící pro peníze a vzrušení, Julien přijíždí s představou, že jeho bratr bojuje za ideály blížící se revoluce. Jenže realita ho brzy vyvede z omylu a musí se rozhodnout, jestli bude pokračovat v bratrově díle, nebo se vrátí zpátky do Paříže.

Natáčení dvojrole nebylo snadné

Štáb natáčel v Nice a částečně ve španělských historických městech, jako je Cáceres či Trujillo. Pro rok 1964 byla dvojrole obrovskou technickou výzvou. Veškeré záběry s oběma postavami najednou musely být vyřešeny mimo jiné dokonalým střihem. Delon musel nejen znázornit dvě naprosto odlišné povahy, ale také zvládnout fyzicky náročné šermířské scény.

S románem Alexandra D. má film společného jen název. Příběh v knize se totiž odehrává o století dřív v Holandsku a vypráví o pěstitelích tulipánů. Tvůrci si od autora vypůjčili jen poetický název Černý tulipán a pak už šli vlastní cestou. 

Hvězda na čtyřech nohách jménem Sultán

Ve filmu hraje důležitou roli i kůň jménem Voltaire. Hrál ho bílý kůň jménem Sultán, kterého trénoval François Nadal, ten samý, který připravoval koně pro Ben Hur. Aby se zvíře neunavilo natáčením, jezdecký klub v Neuilly zajistil, že na něm mimo natáčecí den jezdily pro udržení kondice děti. Tato péče o zvířecího herce byla v šedesátých letech dost ojedinělá.

Ve francouzských kinech film viděly zhruba tři miliony lidí, takže se nakonec dostal do desítky největších hitů roku 1964. Ale pořádné překvapení přišlo z východu. V Sovětském svazu ho totiž navštívilo skoro 48 milionů diváků. S takovým zájmem opravdu nikdo nepočítal.

Když sečtete všechny lístky prodané po celém světě, dostanete se přes 54 milionů. To bylo v šedesátých letech na evropský film obrovské číslo. Čeští diváci i dnes filmu dávají na ČSFD kolem osmdesáti procent.

Trochu Robin Hood, trochu Zorro, trochu mušketýři

Diváci často srovnávají film s legendárními postavami dobrodružné literatury a kinematografie. Maskovaný hrdina okrádající bohaté připomíná Robina Hooda, šermířské souboje a tajná identita evokují Zorra a nechybí ani narážka na mušketýry.

Pro mnoho lidí se stal Černý tulipán filmem formujícím jejich dětství. Chlapci chtěli nosit dlouhé vlasy svázané vzadu jako jejich oblíbený hrdina a děvčata snila o romantických zachráncích. Ke zhlédnutí bude toto dílo v sobotu 15. listopadu ve 20:00 na ČT2.

Zdroje: csfd.cz, tvprogram.idnes.cz, en.wikipedia.org