Jakou má doopravdy funkci malá tmavá tečka pod televizí? Je důležitější, než si myslíte, ale 99 % lidí ji přehlíží

Každý den ji míjíte, ale nevšimnete si jí. Je malá, tmavá, ukrytá v rámu televize. Možná jste ji někdy omylem zakryli a najednou televize přestala poslouchat. Pak jste to odsunuli a zase to fungovalo. Co se vlastně stalo? Odpověď je jednodušší, než si myslíte.

Stalo se vám to někdy? Sedíte na gauči, chcete přepnout kanál, a televize vás prostě ignoruje. Mačkáte tlačítka, ale nic se neděje. Tak to zkoušíte znovu, ale pořád nic. Baterie jsou nové, ovladač vypadá normálně, ale televize se tváří, jako byste tam nebyli.

A pak zjistíte, že na stolku před obrazovkou leží noviny. Nebo tam stojí váza s květinami. Odsunete to a najednou, jako zázrakem, televize začne reagovat. Co se stalo? Zakryli jste malou tmavou tečku, o které nikdo moc nemluví, ale bez které bychom se jen tak neobešli.

Podívejte se na svou televizi

Tam někde dole, často uprostřed spodního okraje, najdete malý bod. Někdy je tmavý, někdy načervenalý, někdy průhledný. Většina lidí ho nikdy aktivně neregistruje. Je tak nenápadný, že si ho všimnete vlastně jen tehdy, když ho omylem zakryjete. Nebo když utíráte prach a na vteřinu zaváháte: k čemu tohle vlastně je?

Tahle miniaturní tečka je infračervený senzor, tedy brána mezi vaším ovladačem a televizí. Bez něj by celý ten elegantní ovladač byl jen kus plastu s tlačítky. Nešlo by s ním podniknout žádné přepínání kanálů přímo z gauče. Stejně tak byste mohli zapomenout na zesílení hlasitosti, když v seriálu přijde napínavá scéna. 

Bez této věcičky byste museli vstávat a ovládat všechno ručně na televizi samotné.

Neviditelné světlo, které toho spoustu řídí

Ovladače fungují na principu, který naše oko nevidí. Když stisknete tlačítko, z přední části ovladače vyšlou pulzy infračerveného světla. To je světlo, které leží mimo spektrum viditelné pro člověka. Zkuste si to někdy, podívejte se na ovladač skrz kameru mobilu a zmáčkněte tlačítko. Uvidíte, jak z něj bliká fialové nebo modrofialové světlo. Vaše oko to nevidí, ale fotočip kamery ano.

Tento neviditelný signál putuje vzduchem přímo k té malé tmavé tečce na televizi. Senzor je navržený tak, aby zachytil právě tuto vlnovou délku. Pak signál dekóduje a pošle televizi příkaz.

Potřeba je mířit správně

Určitě jste si všimli, že ovladačem musíte mířit směrem k televizi. Ono totiž Infračervené světlo vyžaduje přímou viditelnost mezi ovladačem a senzorem. Není to jako Wi-Fi, které prochází zdmi. Infračervený signál funguje podobně jako běžné světlo, potřebuje tedy volnou cestu bez překážek.

Proto když před senzor položíte knihu, televize přestane reagovat. Signál k ní jednoduše nedorazí. A proto když sedíte hodně z boku nebo míříte úplně jinam, také to nefunguje. Zajímavé je, že se infračervené světlo odráží od zrcadel a lesklých povrchů úplně stejně jako běžné světlo. Takže teoreticky můžete ovládat televizi přes zrcadlo, i když na ni nevidíte přímo.

Cesta k modernímu ovladači

První bezdrátový ovladač vznikl v roce 1955 a jmenoval se Flash-Matic. Fungoval na světelný paprsek mířící na fotoelektrické buňky. Problémem bylo, že televize nerozeznala světlo z ovladače od světla z okna. Když zapadalo slunce a jeho paprsky dopadly na televizi, mohla sama přepínat kanály.

V roce 1956 přišel Space Command od Zenith. Ten byl mechanický a používal ultrazvuk. Když jste stiskli tlačítko, kladívko udeřilo do kovové tyčky a vytvořilo ultrazvukový tón. Mělo to ale také jistý háček. Ultrazvukové frekvence slyšeli psi. A rovněž se mohlo stát, že se ovladač aktivoval náhodně, třeba když jste o něco kovovým udeřili do skla.

Infračervené ovladače přišly až v sedmdesátých letech. Byly levnější, spolehlivější a nerušily domácí mazlíčky.

Zdroje: discovermagazine.com, helpguide.sony.net, en.wikipedia.org