Helena Růžičková tuhle ženskou nesnášela. Když se potkaly na natáčení, padaly facky a byl to boj o holý život
Ta nenápadná paní žila po celý svůj život (1921–2015) v Hošticích u Volyně, kde denně pracovala v JZD a aktivně působila v místním ochotnickém spolku. Herecké ambice nikdy neměla. A pak ji objevil režisér, obsadil do své trilogie a z jemné vesnické ženy se proměnila v kultovní filmovou legendu.
Na place zažila leccos, údajně i facku, která byla sice součástí názvu jednoho z filmů, nikoliv však scénáře. Jaký byl životní příběh neherečky, která na filmovém plátně učarovala národu?

Selský život bez ambicí
Marie Pilátová se narodila 14. května 1921 v jihočeských Hošticích a celý život pracovala jako úřednice. Také ale pracovala na poli a na zahradě, jak už to její domov předpokládal. Zároveň působila v ochotnickém divadle a byla díky tomu známou postavou vesnice, pomineme-li fakt, že se v jejím rámci všichni znali. Profesionální herecká dráha ji přitom nikdy ani nepřišla na mysl, znala se však s matkou režiséra Zdeňka Trošky. A než se nadála, stála jednoho dne před kamerou.
Jak se zrodila Konopníková?
Konopníková byla jedinou filmovou rolí, kterou Marie Pilátová kdy natočila. Herecký talent i jistou průpravu v ní nezapřela. Ztvárnila přesvědčivou, náročnou postavu venkovské ženy s ostrým jazykem. Lze přesto říci, že úspěch role ji zcela přerostl. I když bylo jasné, že nebyla profesionálkou, hrála svou roli dokonale. Navíc její osobnost přesně odpovídala typu, který Zdeněk Troška pro své „Slunce, seno“ filmy potřeboval a hledal.
Všechny tři díly trilogie (Slunce, seno, jahody – 1984; Slunce, seno a pár facek – 1989; Slunce, seno, erotika – 1991) jsou tak i díky Marii Pilátové stále velmi sledované. A stále častěji i obdivované z uměleckého i řemeslného hlediska.
Nečekaná sláva
Marie Pilátová si za své neherecké výkony při natáčení vydělala slušné částky (byť z dnešního hlediska mohou působit komicky). První díl jí údajně vynesl 1 800 Kč, druhý 2 000 Kč a třetí, již natáčený po roce 1989, dokonce 7 200 Kč, což v dané době byly nikoliv nevýznamné částky.
I když honoráře byly pro „začínající herečku“ velice vítanou finanční vzpruhou, důležitější pro ni byla zkušenost i obdiv diváků. Popularita ji zaskočila, dostávala dopisy, fanouškové ji žádali o autogramy, zvonili u jejího domu v Hošticích a žádali o společnou fotografii. To vše přijímala s pokorou a úsměvem. I po letech byla pravidelně zvána do vzpomínkových pořadů, stala se až jakýmsi symbolem české vesnice.
Jiskření za kamerou
Natáčení druhého dílu (charakteristicky s „fackou“ v názvu) zahrnovalo nečekané a žánrově zcela nepatřičné drama. Helena Růžičková, představitelka Škopkové, údajně uštědřila Marii Pilátové facku, která nepatřila do scénáře. Pilátová později vzpomínala: „To byla taková rána, až se mi hlava otočila.“ Helena Růžičková se nikdy neomluvila. Podle kolegů i očitých svědků Růžičková pohrdala neprofesionálními herci, zejména ženami (zatímco k mužům-neprofesionálům údajně přistupovala shovívavěji).

Mimo záři reflektorů
Na natáčení docházela Marie Pilátová denně pěšky. Nikdy si nestěžovala, byla trpělivá a vděčná za to, že může být součástí projektu. Celým týmem byla ctěna a milována. Po dokončení trilogie se Pilátová vrátila ke skromnému životu v Hošticích. Dále hospodařila, pomáhala s dětmi a doprovázela turisty po místech natáčení. Zemřela v lednu 2015 ve věku 93 let a až do konce jí zůstala vitalita. Ještě pár týdnů před smrtí sekala údajně pokácené šeříky na zimu.
Marie Pilátová vytvořila roli jedinou, památnou. Její postava se stala legendou, o níž se vypráví, její dům se proměnil v tiché vzpomínkové místo pro fanoušky, kteří do Hoštic stále míří, a kde je i herečka pochována). Konopníková se pak stala téměř fascinujícím příkladem toho, jak lze obyčejností oslovit miliony. Na život i odchod její nenápadné představitelky vzpomínají místní i fanoušci s hřejivou něhou. Jak odlišný obraz může zůstat po té, která dostává facky, od té, která je dává…
Zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, medium.seznam.cz