Herec, kterého proklínalo celé Československo. Štáb kvůli němu trpěl jak zvíře a kolegové před ním utíkali z placu

Když přišel na plac, kolikrát se stalo, že kolegové ztichli. Téměř dvoumetrový chlapík s nevrlou tváří dokázal vystresovat celý štáb více než následné premiéry. Diváci ho zbožňovali, kolegy děsil. Své si s ním užil i jeho syn, kterého nakonec herec ze svého života vyškrtl. Tahle hvězda našeho filmu byla vážně něco, a to v dobrém i ve zlém.

Václav Upír Krejčí si na něj jistě vzpomene dodnes. Tehdy ještě nevěděl, že si jde pro pořádnou nakládačku, když se rozhodl požádat tuhle legendu o podpis. Místo podpisu dostal odmítavou odpověď a místo úsměvu pohrdavý pohled. A když si herci troufl nabídnout svou vlastní knížku? To byla teprve chyba.

„Vší silou mě přetáhl svojí holí přes záda. Spadl jsem na zem a nemohl se zvednout,“ popisuje útok, který byl doprovázený i posláním do oněch míst.

Když se rozzlobil, létaly hole i facky

Výše zmíněný příběh však nebyl žádná výjimka. Když se tomuhle muži nelíbilo, nebál se to dát dost jasně najevo. Jednou v sedmdesátých letech ho jeden režisér obvinil z kolaborace za války. Asi čekal diskuzi, místo toho však dostal úder. Facka byla tak silná, že chudák upadl rovnou na věšák. Následoval soud a herci hrozilo vězení.

V dobrém na natáčení s ním nevzpomínaly ani děti, kterým nadával a které obecně často nepěkně tituloval. Když mu prý jednou ukryli dýmky, dva dny se kvůli tomu netočilo. Jednoduše prohlásil, že nebude hrát, dokud se nenajdou. Přestože všichni dobře věděli, jaký je, stejně s ním chtěli točit. Byl to totiž famózní herec. 

Syna vydědil za jízdu pod vlivem

Pravděpodobně nejvíce ho ale proslavila kauza s vlastním synem. Ten byl také herec a dokonce spolu hráli ve filmu Marečku, podejte mi pero! V roce 1976, krátce po premiéře tohoto filmu, se syn po divadle napil s kolegy a při cestě domů srazil autem chodce. Muž na místě zemřel a syn dostal tři roky natvrdo.

Od té doby spolu s otcem nepromluvili ani slovo, a to až do jeho smrti v roce 2000. Syn mu dokonce nepřišel ani na pohřeb. Přitom v roce 1971, tedy pět let předtím, udělal přesně to samé sám otec. Rovněž srazil chodce, také ujel z místa nehody, plus byl opilý. Akorát jemu se podařilo uniknout trestu.

Dvoumetrový tyran si zkrátka uměl dupnout

Během natáčení s Jiřím Sovák zřejmě každý podvědomě čekal, kdy vybouchne a co ho tentokrát vytočí. Kolikrát to byla úplná hloupost. Narodil se 27. prosince 1920 a zemřel 6. září 2000. Jeho dvoumetrová postava byla na place skutečně působivá. Za celou kariéru stihl přes 120 filmů a seriálů, z nichž se spousta stala těmi nejoblíbenějšími.

Určitě znáte jeho nejslavnější role i vy, třeba mistra Kroupu z „Marečku, podejte mi pero!“, Evžena Humla z Chalupářů, docenta Beránka z „Kdo chce zabít Jessii?“ nebo rytíře Brtníka z „Ať žijí duchové!“.

Kamarád prozradil, jaký doopravdy byl

Miroslav Horníček, jeho kamarád a herecký partner, o něm napsal asi nejpřesnější charakteristiku: „Jiří je někdy bitva a někdy olympiáda.“ Dokázal být současně geniální i primitivní, laskavý i krutý. Když spolu stáli před kamerou, Horníček se mu podřizoval, protože věděl, že má co do činění s pořádným živlem.

Minimálně někdy dokázal Jiří Sovák naštěstí přiznat i svou chybu. Incident s Upírem Krejčím skončil tak, že se za tři dny ozval, omluvil se, a dokonce mladého kolegu pozval na chalupu. „Viděl jsem tě při natáčení a nejsi špatnej herec,“ cituje jeho přiznání web zeny.iprima.cz. 

Na jedné straně tak byl Jiří Sovák génius, který se postaral o nezapomenutelné role. Na druhé člověk s nevypočitatelnou povahou, který dokázal zkazit natáčení všem kolem. Získal titul Zasloužilý umělec a Cenu Thálie. Ale rovněž za sebou nechal poničené vztahy, traumatizované kolegy a vyhrocenou rodinnou tragédii.

Zdroje: zeny.iprima.cz, ct24.ceskatelevize.cz, csfd.cz