Herec z Ptáka Ohniváka byl nalezen mrtvý. Objevily se spekulace o vraždě a okolnosti jsou děsivé

Pohádka O Ptáku Ohniváku z roku 1980 patří mezi nejoblíbenější televizní snímky své doby. Hlavní hrdina, princ hledající kouzelného ptáka, okouzlil diváky svou přirozenou noblesou. Ten samý herec, který v této pohádce zářil, se stal obětí tragických okolností jen tři roky po premiéře. Jeho smrt dodnes obklopují záhadné otazníky a nevyřčené pravdy.

Hlavní hrdina pohádky hrál prince tak skvěle, že se do něj u obrazovek platonicky zamilovala každá druhá dívka. Spolu s krásnou Veronikou Freimanovou jako princeznou rusovláskou jen zářili. Pohádka O Ptáku Ohniváku byla moderním zpracováním Erbenovy klasiky. Princ v ní musí najít zloděje zlatých jablek, ptáka Ohniváka, ale cestou zjistí, že láska je víc než zlato. 

Žižkovský kluk se srdcem bojovníka

Na svět přišel 19. dubna 1953 na pražském Žižkově jako nejmladší ze tří dětí. Jeho otec si prošel válkou s generálem Svobodou a pak i ruskými koncentračními tábory. A právě válečné příběhy z otcových úst ho fascinovaly víc než cokoliv jiného.

Už od jedenácti let chodil na kroužek na Lidové škole umění, kde se ukázalo, že má talent na herectví. Po základce šel na učňák, ale současně navštěvoval literárně-dramatický kroužek. S tímto kroužkem pak jezdil vystupovat po celé republice na různé akce a do herectví se zamiloval.

Celkově to byl aktivní hoch, skvělý sportovec, technicky zručný, rád něco kutil a opravoval. V patnácti letech ho začaly zajímat vojenské starožitnosti. Sbíral dýky, modely zbraní, uniformy a na Žižkově byl proslulý tím, že dělal různé pyrotechnické kousky. Dokonce si vyrobil americkou vojenskou známku a nosil ji pořád na krku.

DAMU bez maturity

V roce 1971 dokončil učňák a hned si podal přihlášku na DAMU. Tehdy ještě studium na téhle prestižní škole nevyžadovalo maturitu, takže se tam dostal. Herec to byl krásný, chytrý a ještě navíc měl charisma, navíc dokázal skvěle improvizovat a bavit lidi kolem sebe.

Během studií si oblíbil trempování, historický šerm a střelbu. Nejvíc ho ale bavila bojová umění, hlavně karate, které ho přivedlo k buddhismu. Tahle vášeň mu později změnila život, ale bohužel ne k lepšímu.

Cesta do Národního

Už v roce 1973 začal hrát v divadle E. F. Buriana jako král Lear. Po promoci na DAMU dostal nabídku ročního angažmá v Národním divadle. Jeho prvním filmem byla Nezbedná pohádka, ale skutečnou slávu mu přinesly role v trilogii z pravěku Na veliké řece, Osada havranů a Volání rodu.

Po vojně se vrátil do Národního divadla. Dostával krásné role a spolupracoval s režiséry Jaromírem Pleskotem a Miroslavem Macháčkem. Nezapomenutelný byl jeho Laertes v Hamletovi.

Touha po exotice

Odmalička ho lákaly vzdálené země, zejména Tibet. Protože získat povolení do Tibetu bylo v socialistickém Československu nemožné, uvítal podle ČSFD nabídku zpravodaje ČST Antonína Kubeše vycestovat do Vietnamu. Tam chtěl natočit dokument a konečně poznat exotickou zemi.

Cestu si užíval, jak dokazuje pohlednice poslaná domů pět dní po příletu. „Všechno ti budu vyprávět, a neuvěříš. Sandokan hadr,“ napsal své příbuzné. Bylo jasné, že je nadšený z toho, co vidí. Domů se však nikdy nevrátil. srpna 1983 se rodina dozvěděla nejhorší možnou zprávu. Ivan Luťanský zemřel ve Vietnamu, údajně při dopravní nehodě v provincii Ha Tinh. 

Zemřel jako jediný z pětičlenné posádky terénního vozidla. Rodina ale od začátku věděla, že něco nesedí. Tělo, které dorazilo z Vietnamu pomalované barvami podle tamních obřadů, mělo stopy po střelných zraněních, konkrétně po palbě ze samopalu.

Jeho bratr Štěpán strávil roky pátráním po skutečných okolnostech bratrovy smrti. Rodina ani nedostala možnost tělo vidět a identifikovat. Úřady tvrdily, že mrtvola je majetek státu. Přesto se s matkou dostali k rakvi a uviděli díru v hlavě.