Česká herečka, která divákům už léta pije krev. Raději koukat na prázdnou obrazovku, než ji znovu sledovat

Silná, energická a nepřehlédnutelná. Přesně taková je jedna z českých hereček, kterou ale diváci vidí pořád dokola. Problém není v ní samotné, ale v tom, jak ji producenti a režiséři obsazují. Je to dominantní matka v jednom seriálu, autoritativní šéfka v druhém, výrazná postava ve třetím. Stále ten stejný typ, jen v jiném kostýmu, kdy se to změní?

Večer sedíte před televizí, pustíte si seriál na České televizi nebo Primě a spatříte ji tam znovu. Hraje stejný typ role, jaký jste od ní viděli minulý měsíc i měsíc před ním. Její herecký talent není sporný, sporné je to, že ji producenti obsazují neustále do toho stejného.

Mluvíme o Jitce Čvančarové, herečce narozené v roce 1978 v Mělníku, absolventce JAMU v oboru muzikálové herectví. Bez pochyb je to žena s nakažlivou energií, profesionálka, která je skvělá na jevišti i před kamerou. Jenže je často obsazovaná do rolí tak předvídatelných, že nad tím už musí diváci kroutit očima. 

Což je fakt škoda. Chyba je v českém způsobu obsazování. Když jednou něco zabere, děláme to pořád dokola. Proč riskovat, když tohle funguje? Jenže ono to už moc nefunguje, televize si to jen nechtějí přiznat.

Talent, kterým se plýtvá

Vystudovala Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde získala titul magistr umění. Od roku 2000 do 2008 byla ve stálém angažmá v Městském divadle Brno, kde hrála v muzikálech i činohře. V roce 2010 soutěžila ve čtvrté řadě StarDance s tanečníkem Lukášem Hojdanem. 

Skončila v pátém kole, ale ukázala, že má dobrou kondici a odvahu. V roce 2020 se pak stala vítězkou sedmé řady pořadu Tvoje tvář má známý hlas a svou výhru darovala charitě. Je patronkou organizace DebRA ČR, která pomáhá lidem s nemocí motýlích křídel. A od roku 2015 je vyslankyní dobré vůle UNICEF v České republice. 

Co je na tom špatného

Představte si, že si každý měsíc dáte stejné jídlo. Poprvé chutná skvěle, podruhé také, potřetí už trochu méně. Po roce vás pohled na ten stejný talíř začne nudit. A přesně tohle se děje s typovým obsazováním v českých seriálech.

Jitku Čvančarovou můžete vidět v Ordinaci v růžové zahradě, v Doktoru Martinovi, v Životě a době soudce A.K. nebo v Až po uši. V Životě a době soudce A.K. hrála psycholožku, v Doktoru Martinovi lékařku, v Hlavě Medúzy majorku kriminální policie, v Černých vdovách Johanu a v seriálu Most! postavu Ilony. 

Vždy to byla dominantní žena s energií na rozdávání a sice tyto role zvládla pokaždé velmi dobře, neustálé opakování podobného typu postavy začíná diváky unavovat. 

Televize sází na osvědčené

České televizní produkce mají problém s představivostí. Když se jednou osvědčí, že herečka umí zahrát výraznou, energickou postavu, obsadí ji do stejného typu role znovu. A znovu. A ještě jednou. Místo aby zkoušeli něco nového, jdou po jistotě. Není to jen případ Jitky Čvančarové. 

Český seriálový systém stojí na typovém obsazování. Když herec jednou uspěje jako sympaťák, bude v téhle roli pokračovat napříč všemi produkcemi. Herečka, která zahraje milou maminku, bude dostávat maminkovské role nadále a výrazná osobnost zůstane výraznou i v dalších projektech. 

Problém není v tom, že by herci neměli širší potenciál, problém je v tom, že jim producenti nedovolí ho ukázat.

Jedna z našich nejlepších hereček

Je potřeba to říct jasně: Jitka Čvančarová je talentovaná, profesionální, sympatická herečka, která je schopná zahrát snad vše. Kromě toho působí jako milý člověk, který více myslí na ostatní jak na sebe. Což dokazuje i její spojitost s různými sbírkami a charitou. 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, dvojka.rozhlas.cz