Herečka z Matildy se změnila od hlavy až k patě. Po 30 letech je z ní úplně jiná žena

Pamatujete si na ni, že ano? Na tu malou, chytrou holčičku s ikonickou tmavou ofinou, která silou mysli trestala nespravedlnost dospělých. Mara Wilson byla absolutním miláčkem devadesátých let, skutečným zázračným dítětem Hollywoodu. Kdybyste ji ale dnes potkali v tramvaji, možná byste si jí ani nevšimli.

Na první pohled to byla pohádka. Malá Mara šla z role do role a svět jí ležel u nohou. Jenže jak už to tak bývá, jakmile zhasly reflektory a srolovaly se červené koberce, potkal ji osud, který by zlomil většinu dospělých, natož malou, citlivou holku. Dnes už Mara otevřeně mluví o tom, jaké je vyrůstat jako dětská hvězda, aníž by si odnesla šrámy na duši.

Od roztomilé dcerky k vyhořelé hvězdě

Člověk by si řekl, že samotné natáčení muselo být pro dítě peklo. Paradoxně to ale tentokrát bylo přesně naopak. Plac byl pro Maru často tím nejbezpečnějším místem. Měla obrovské štěstí na lidi. Danny DeVito a Rhea Perlman, příšerní filmoví rodiče z Matyldy, ji ve skutečnosti vzali pod svá křídla. Byli pro ni jako milovaná teta se strýcem a poskytli jí rodinné zázemí ve chvílích, kdy to nejvíc potřebovala. Jenže ten opravdový svět už se s ní tak nemazlil.

Dokonalá starší sestra jménem Matilda

Zní to ironicky, ale největším břemenem se pro ni stal právě obrovský úspěch Matildy. Fanoušci totiž nedokázali oddělit realitu od fikce. Ztotožnili si ji s geniální dívkou plnou kouzel a obrovským srdcem. Zjištění, že Mara neumí hýbat předměty a je vlastně „jen“ normální, trochu nejistá a úzkostlivá puberťačka, okolí neslo s neskrývaným zklamáním.

Sama Mara to po letech popsala naprosto přesně: žila ve stínu fiktivní postavy. Bylo to, jako by měla dokonalou starší sestru, které se zkrátka nikdy nevyrovná. Cítila, že selhává, protože nedokáže naplnit nesmyslná očekávání cizích lidí. Tenhle tlak si postupně vybíral svou daň a hluboce se podepsal na jejím sebevědomí.

Trauma mimo filmové kamery

Zatímco ve filmu dokázala vyčarovat šťastný konec, v jejím skutečném životě se schylovalo k tragické události. Během natáčení Matildy totiž její maminka Suzie bojovala s rakovinou prsu. Jenže, byla to právě ona, kdo Maru zuby nehty chránil před toxickým prostředím showbyznysu a trvala na tom, aby s ní všichni pracovali jako s dítětem.

Pro malou Maru byla práce únikem. Na place byla Matildou. Nemusela být holčičkou, které pomalu umírá máma. Ta nemoci podlehla půl roku po poslední klapce, kdy Maře bylo tehdy pouhých devět let. Ztráta toho nejdůležitějšího člověka v kombinaci s dotěrnými blesky fotoaparátů dětskou duši poznamenala. V době své největší slávy prožívala největší smutek. A místo aby mohla truchlit zavřená v pokojíčku, musela se dál usmívat do objektivů.

Zlom přišel s pubertou

Hollywood umí být k dětem krutý, ale k dospívajícím dívkám je vyloženě nemilosrdný. Dokud byla Mara malá a roztomilá, telefon zvonil neustále. Jakmile se ale začala měnit v ženu, nabídky nepřicházely. Kolem dvanáctého roku pochopila děsivou věc: filmový průmysl o ni ztratil zájem.

Pro holku, která vyrostla s tím, že její hodnota se odvíjí od toho, jak moc ji lidé obdivují, to byla rána. V hlavě jí běželo, že už není roztomilá a je k ničemu. Začala bojovat s tělesnou dysmorfií, nenáviděla svůj vzhled a cítila se světem zavržená. Právě tehdy ale udělala to nejlepší možné rozhodnutí, chtěla být zase normální holka, chodit do školy a mít klid.

Temná stránka internetu a ztráta soukromí

Rozhodnutí stáhnout se do ústraní uspíšil ještě jednu, mnohem horší věc. Asi jste si i vy někdy ze zvědavosti zadali své jméno do vyhledávače, a to přesně udělala i ve dvanácti letech Mara. To, co našla, jí vyděsilo. Narazila na pornografické snímky s její dětskou tváří a nahými těly dospělých žen. Do toho dostávala nechutné dopisy od starších mužů. O ochraně dětí se v té době ještě moc nemluvilo, takže na to byla úplně sama. Cítila se zrazená a znechucená.

Diagnóza jako vysvobození

Dlouhé roky pak Mara sváděla boj s vnitřními démony. Trpěla úzkostmi a myslela si, že se prostě zbláznila. Když si přečetla knihu Kissing Doorknobs, ve které je popisována obsedantně-kompulzivní porucha, všechno do sebe zapadlo. Najednou zjistila, že to, co prožívá, může pojmenovat. Že v tom není sama a hlavně, že se to dá léčit. Byla to obrovská úleva.

Dnes je Mara Wilson uznávanou spisovatelkou. Má na kontě úspěšné memoáry Where Am I Now?, píše skvělé eseje a věnuje se dabingu audioknih. K filmu se už vrátit nehodlá. A hlavně, našla něco mnohem cennějšího: sama sebe a klidný život mimo záři reflektorů.

Zdroje: happiful.com, imdb.com, seznam.cz, theguardian.com, deadline.com, parade.com