Slavná česká herečka hrála ve filmu ženu ze šlechtické smetánky. V realitě ji ale komunisti zničili. Tušili jste to?

Příběh socialismu v naší zemi je z velké části bohužel tvořen osudy lidí, které režim omezoval, zatýkal či jinak pošlapal. Často se to týkalo československých herců a hereček, kteří měli svého času našlápnuto na slibnou kariéru, ale na základě jedné jediné události upadli v nemilost. Řada těchto lidí byla zcela odstraněna z filmových obrazovek, nebo jim bylo povoleno objevovat se jen v zanedbatelných rolích.

Éra normalizace byla z filmového hlediska velmi složitým a nepřátelským prostředím pro řadu tvůrců, ale i herců či hereček. Pro mnohé z nich toto období značilo prudký obrat jejich doposud slibné kariéry a v mnoha případech perzekvování ze strany režimu trvalo až do jeho pádu v roce 1989. Na obrazovkách jsme tak často mohli sledovat postavy, které mají všechno, o čem si člověk může nechat zdát. Ve skutečnosti se však životem musely protloukat bariérám navzdory a jejich životy byly mnohdy nelehké.

Divadlo jí táhlo od dětství

Příkladem herečky, na kterou si režim pořádně došlápl byla Blanka Bohdanová. Ta se narodila 4. března 1930 v Plzni a zemřela ve věku úctyhodných 91 let v Praze, 3. října 2021. Herectví jí bylo souzeno již od útlého věku, jelikož se již v dětství věnovala vystupování v divadle. Mezi její záliby patřilo však také výtvarné umění a v mládí toužila po studiu keramiky na výtvarné škole.

Z důvodu obav její rodiny o její kariéru však během druhé světové války vystudovala Obchodní akademii, aby však po skončení války nastoupila na studium herectví na Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Tam absolvovala studium v roce 1951 a téhož roku dostala své první divadelní angažmá v oblastním východočeském divadle v Pardubicích.

Od roku 1957 působila v Městských divadlech pražských a posléze od roku 1960 v Divadle E. F. Buriana. Mezi lety 1966 až 2010 pak byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Herectví taktéž vyučovala na Pražské konzervatoři a v roce 1985 jí během rozvolňování totalitních poměrů byl udělen titul zasloužilé umělkyně. V roce 2015 navíc získala Thálii za celoživotní činoherní mistrovství.

Měla našlápnuto na úspěšnou kariéru

Blanka Bohdanová kromě divadelnictví věnovala velké úsilí i vystupování v rámci televizních snímků. Její filmový debut přišel v roce 1958 ve filmu Občan Brych a o rok později v roce 1959 hrála v úspěšném československém snímku Romeo, Julie a tma. Následovala celá řada dalších filmových angažmá ve více či méně úspěšných snímcích. Za zmínku stojí například filmy Čest a sláva, Velká samota nebo Pouta.

Blanka Bohdanová se vyznačovala velmi vysokou schopností ztvárnit emočně a psychologicky velmi komplikované postavy, takže do takových rolí byla často obsazována. Patřila k velmi výrazným typům silně charakterních československých hereček zejména v 60. letech. V tomto ohledu se jí podařilo postupně si vyšlapat velmi přesně ohraničenou cestu a zdálo se, že její herecká kariéra se ubírá tím nejlepším směrem. To však přerušil zásadní zlom.

Studijní pobyt se jí krutě vymstil

V roce 1969 odjela Blanka Bohdanová do Velké Británie na studijní pobyt, což mělo za následek výrazné omezení její televizní činnosti ze strany komunistů, kteří jí tímto krokem zničili její herecký život. Poslední film, ve kterém hrála, byl snímek Nahota z roku 1970, aby se pak ve filmu objevila až o 11 let později ve snímku Křtiny. V průběhu této smutné dekády jí bylo umožněno objevovat se jen v miniaturních seriálových rolích a to zpravidla jednou za pár let. Mihla se například v seriálu 30 případů Majora Zemana.

V 80. letech jí bylo postupně opět umožňováno vracet se do prostředí filmu, kdy se například v roce 1984 objevila ve snímku Poklad hraběte Chamaré. Tam však ztvárnila buržoazní postavu hraběnky, tedy ztělesnění opaku ideálního socialistického člověka. Po pádu režimu se Bohdanová herectví nadále věnovala, kdy například v průběhu 90. let působila v řadě seriálů.

Kromě herectví však bylo i umění její velikou vášní. V průběhu života se věnovala malbě a po jejím návratu do veřejného dění v 80. letech dokonce proběhla řada výstav jejích děl. Její obrazy se vždy vyznačovaly zobrazováním touhy po prostoru, svobodě a volnosti. Kromě České republiky měly její výstavy úspěch dokonce i v zahraničí.

zdroje: blesk.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz