Český film, který se učí na školách v USA. U nás ho vidělo jen minimum diváků

Některé české filmy se v průběhu let staly doslova kultovní záležitostí. Kromě toho, že umíme docenit jejich nezměrnou kvalitu, se k nim i rádi a opakovaně vracíme – bez ohledu na to, kolikrát jsme je už viděli. Například takové ikonické Pelíšky, to je film, bez kterého si většina z nás neumí představit Vánoce. Nebo pohádka S čerty nejsou žerty, která několikrát vyhrála anketu o nejlepší pohádkový film všech dob.

Pak jsou tu i filmy, které jsou ceněné nejen u nás, ale i v zahraničí, nicméně ty jsme u nás viděli jen jednou, maximálně dvakrát za život a mnohdy si na ně v průběhu roku ani nevzpomeneme. Čím to je, že tyhle filmy dobyly zahraniční trh, učí se o nich na filmových školách, získaly cenná filmová uznání a drahé sošky a u nás je spousta lidí přehlíží?

Zdánlivě jednoduchý děj

Zářným příkladem toho, že zahraniční úspěch neznamená automaticky lokální nadšení, je film z roku 1967. Ten sice patří k nejslavnějším titulům takzvané československé nové vlny a ke zcela zásadním filmům Miloše Formana, ale u nás po něm pes neštěkne. Děj je zdánlivě jednoduchý a v podstatě celý film se odehrává kolem hasičského bálu v malém městě. Většinu času dávají pořadatelé dohromady adeptky na volbu Miss, nicméně ta skončí totálním fiaskem poté, co jsou rozkradeny ceny a připravená tombola. Organizátoři ztrácejí kontrolu nad programem a v dobré víře se rozhodnou na chvíli zhasnout s apelem, aby se ukradené věci v tichosti vrátily. To se ovšem šíleně zvrtne.

Zdánlivě se jedná o sled komických epizod, které nemají žádnou zvláštní hloubku a mnozí by tento film jistě nazvali jednoduchou komedií. Pod pečlivě poskládanými scénami se však skládá přesná a pozoruhodně nadčasová studie lidského chování. A přesně díky tomu se tento film zhoupl z vesnické komedie do satirické tragikomedie a dodnes zůstává perfektním filmovým příkladem, který nastavuje zrcadlo společnosti.

Zahraniční úspěch 

Nutno říct, že v době svého vzniku nebyl film přijímán jen jako neškodná komedie. Režim v něm poznal obraz nefunkčnosti a pokrytectví, který bylo možné (a bylo to i cílem) číst jako metaforu fungování socialistické společnosti. Snímek se tak dostal do problémů s cenzurou a po roce 1968 byl v Československu stažen z distribuce a zařazen mezi trezorové filmy. I tento osud však přispěl k jeho pozdější mezinárodní pověsti a záhy se stal součástí obrazu o středoevropské kinematografii, která dokázala kritiku systému umně skrýt do každodenních situací. Právem získal nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a byť ho neproměnil, do historie kinematografie se zvládnul nesmazatelně zapsat.

Z hasičů herci

V našem prostředí se z Hoří, má panenko sice stala klasika, ale taková ta nucená, když si diváci uvědomují, že se jedná o ceněný film, ale vlastně jim osobně tak blízký není. Těžká témata jsme jako národ zvyklí téměř vždy zpracovávat s lehkostí a humorem, takže použitý formát nebyl a dodnes není žádným překvapením.

Perličkou z natáčení, která ovšem stojí za pozastavení je, a filmu notně přidává na uznání, fakt, že hlavní ansámbl Forman složil výhradně z neherců. A co víc, jedná se opravdu o lidi z řad vrchlabských hasičů a místních obyvatel. Fakt, že se mu podařilo, i přes finanční peripetie a cenzuru vytvořit snímek takové kvality, v podstatě bez profesionálů před kamerou, je mimořádně úctyhodný.

U nás obyčejný, za hranicemi poklad

Hoří, má panenko dnes může působit jako znovu nalezený poklad. Ačkoli nemá nijak drahou výpravu ani akční scény, jeho myšlenka platí v jakékoli době, kdy ho sledujete, a to stále stejně. Přesně totiž vystihuje situace, které známe ze života a které pravděpodobně budou znát i naše děti v budoucnu. Právě tato univerzálnost z něj udělala film, který nejen patří do škatulky toho nejlepšího z československé kinematografie, ale patří i do výuky tvoření filmu za našimi hranicemi.

Zatímco doma ho část diváků bere jako dávno známý snímek z televizního programu, který stačí vidět jednou, jinde ve světě zůstává fantastickým výukovým materiálem, který mistrně ukazuje, jak lze k lidem promlouvat skrze obrazovku.

Zdroje: filmovyprehled.cz, csfd.cz, medium.seznam.cz