Hračka hrůzy: Za socialismu byly v každé školce hitem. Dnes nebezpečná past, kterou EU poslala do šrotu
Děti se potřebují ve svém volném čase zabavit. Celý den sedí ve škole skoro nehnutě a poslouchají výklady, které je moc nezajímají.
Málokteré dítě chodí do školy jen proto, aby nasbíralo vědomosti. V tomto věku nedokáží rozpoznat, jak důležité pro ně v životě budou znalosti posbírané během školní docházky. Ale kam tím úvodem mířím – ať chodí děti do školy rády či nerady, potřebují se odpoledne odreagovat a zabavit. Důležitý je pohyb, který byl ovšem u dnešních dětí poněkud odsunut do pozadí. Kdyby šly hrát míčové hry s mobilem v ruce, pak by i dnešní děti sportovaly.
A protože dříve nebyly počítače, tak se trávil volný čas venku. Děti po škole odhodily aktovky a tradááá ven. Kromě míčových her se skákalo přes gumu, hrál se badminton nebo pingpong, skákal se panák, hodně jsme všichni lezli po stromech, malé děti hrály kuličky… Tvořily se různé party kamarádů a pohyb na vzduchu, spojený s komunikací s okolím, byl pro vývoj člověka moc důležitý.
Dnes jsou na hřištích v téměř každé obci, ale třeba i v městských parcích vytvořeny sportovní koutky pro děti každého věku, počínaje pavoučími sítěmi, lezeckými stěnami až po vybavení pro posilování. A také je dnes možné zajít si na hřiště, určené pro míčové hry, téměř všude. Zdá se mi ale, že využívána jsou pramálo. Ponejvíc na nich vídám maminky na mateřské, které tam tráví čas se svou drobotinou.
Takhle (ne)bezpečně jsme si hráli v dobách socialismu
I za socialismu se objevila snaha doplnit dětská hřiště zajímavým sportovním vybavením. Děti té doby na nich sice zažily spoustu zábavy, ale málokdo si uvědomoval, že byly vystaveny vyššímu riziku úrazů. Některé atrakce totiž byly doslova nebezpečné. Předpisy pro jejich výrobu nebyly zřejmě tak přísné jako jsou dnes. A tak se všude objevily atraktivní venkovní hračky – kovové prolézačky. Materiál byl v létě rozpálený, v zimě kluzký. Navíc měly často tyto produkty, instalované na dětských hřištích, dost ostré hrany a postrádaly ochranné prvky. Těmi mohou být měkké dopadové plochy, žádné hrany, ale zaoblení, anebo i sítě.
Evropská unie je zakázala
Zkrátka řada prvků tehdejších prolézaček neobstála před přísnými směrnicemi Evropské unie, a tyto prolézačky musely být postupně nahrazovány moderními výrobky, které bezpečnostní předpisy splňují. Současné prolézačky a další herní prvky musí splňovat požadavky evropské normy ČSN EN 1176, která specifikuje obecné bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro zařízení dětských hřišť. Tato norma byla zavedena až v roce 1998, proto jsme původní prolézačky a další prvky ještě ve školkách a školách na zahradách měli.
Konstrukce a umístění prolézaček zkrátka neodpovídalo dnešním bezpečnostním standardům. Velmi často byly prolézačky instalovány přímo na betonu, na udusané hlíně, či dokonce na štěrku. Dopadová plocha tedy neměla žádné odpružení a pád z výšky mohl vést k takovým zraněním jako jsou otřesy mozku nebo zlomeniny. Odbyté sváry kovové konstrukce bývaly ostré a mohly způsobit řezná poranění. Prolézačky se většinou po instalaci už neudržovaly. Někde se sice prováděly nové nátěry, ale i tak docházelo k rezivění a oslabení konstrukce. A tak děti čelily i riziku uvolnění nebo zhroucení některých částí. A nikdo se zřejmě nezamýšlel nad rozměry: dětem v konstrukci mohly uvíznout končetiny nebo dokonce i hlava.
Moderní atrakce na dětských hřištích
Zábavné atrakce a sportovní vybavení na dětských hřištích byly nahrazeny novými výrobky. Na dostupném místě musí být vyvěšen způsob jejich používání, upozornění na možná nebezpečí z nepozornosti či nevhodného užití, dohled rodičů nad malými dětmi, atd. Všude se píše, že nové produkty splňují všechny bezpečnostní předpisy, vydané EU. Jen jestli je to pravda…
Dnes si vyrábí kdo chce co chce, a dováží se sortiment, který se stejně později ukáže jako nebezpečný. Vždyť varování spotřebitelů různými testovacími weby, že ten či onen produkt byl pro použití nebezpečných materiálů stažen z prodeje, je na denním pořádku.
Z pohledu laika se mi tedy zdá, že dříve se normy jakž takž dodržovaly, ale možná nebyly správně nastavené, a když se to jejich tvůrcům hodilo, tak si je prostě změnili. Dnes jsou možná nařízení přísnější, ovšem dodržuje je málokdo, neboť kontroly jsou náhodné. A dokud podvodníka nechytí policie za ruku, anebo se nepřihodí něco zlého, spotřebitel je stejně trhu vydán na milost i nemilost.
A co ve filmu?
Staré socialistické prolézačky se objevují jako součást dětských hřišť i ve starších filmech. Můžete si je připomenout třeba ve snímku z roku 1975 Páni kluci, který natočila režisérka Věra Plívová-Šimková na motivy knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera. I ve filmu Báječná léta pod psa, jenž byl natočen podle knihy Michala Viewegha, kde je zachycena atmosféra normalizace, můžete typická dětská hřiště zahlédnout.
Zdroje: autorský text, ČSFD, Lifee
