Pokud jste měli za Husáka tuhle hračku, patřili vaši rodiče mezi horních 10 tisíc. Měli jste ji?

Dnešní děti mají co se týče hraček nesmírně široký výběr a mohou si vybírat z doslova stovek variant svých oblíbených hracích předmětů. V dobách socialismu byl přísun takového množství hraček jen snem mnoha dětí. Kvůli nedostupnosti některého zboží tak docházelo k tomu, že si některé hračky mohly dovolit jen děti z těch skutečně lepších rodin. Dnes se tyto předměty na internetu navíc vykupují za velké peníze.

Malé děti si mnohdy musely vystačit s málem, obzvláště v dobách, kdy toho moc nebývalo. Popustit uzdu své představivosti tak mohly ratolesti jen za použití klacíků a kamínků nebo barevných skleněnek. Jako v každé době však i v dobách socialismu existovaly hračky, které chtělo doslova každé dítě mít doma. Některé kusy byly však natolik nedostupné, že si je mohly dovolit jen bohatší rodiny. A děti z těchto rodin pak tyto hračky prezentovaly svým závistivým vrstevníkům. Uběhly desítky let, závistivci vyrostli a teď jsou coby sběratelé ochotní za tyto kusy zaplatit velké peníze.

Jednou z hraček, která je bezpochyby dodnes symbolem socialismu, jsou legendární Igráčci. Tato ikonická plastová figurka poprvé vznikla v roce 1976 a rychle se stala vysoce žádaným artiklem. Igráčci vznikli jako odpověď na západní plastové figurky Playmobile, které v zemích východního bloku nebyly dostupné.

Igráčci reprezentovali různé lidské profese, takže byly k dostání figurky policistů, hasičů, kuchařů a kuchařek či například zdravotní sestry. Vyznačovali se pohyblivýma rukama a hlavou a jejich balení často obsahovala doplňkové předměty. K dispozici pro svého igráčka tak mělo dítě například koně, autíčko, nebo různé zdravotnické vybavení. Díky tomu si děti mohly stavět dramatické scény a do hry se skutečně vžít. Svého času všudypřítomná hračka se dnes na internetu v dobrém stavu prodává i za 1500 korun.

Legendární hračky z Japonska

Dalším ze symbolů socialistických dětských pokojů jsou legendární panenky mončiči, kterým se odjakživa lidově říkalo mončičáci. Jedná se o japonské plyšové hračky s vinylovým obličejem, které byly v našich končinách dostupné pouze skrze prodejnu zahraničního zboží Tuzex. Před sametovou revolucí se staly jednou z nejoblíbenějších hraček u nás. Původně byli mončičáci k dispozici jen v hnědé barvě, postupně se však nabídka rozrostla i o další varianty vyvedené ve veselých a zářivých barvách.

Nejmenší verze mončičáka stála tehdy 150 korun, což na tu dobu nebyly malé peníze. Po sametové revoluci se však jejich prodej zpřístupnil a rozšířil i do běžných obchodů a v devadesátých letech měl nějakého mončičáka doma snad každý. V bazarech koupíte použité a opotřebené mončičáky za takových 500 korun. Ti v perfektním stavu a původním obalu se však na internetových aukčních místnostech prodávají i za 2 000 korun. Skutečně speciální a vzácné kousky jsou však žádané sběrateli a jejich ceny se pohybují i kolem 15 000 korun.

Hračky jen pro vyvolené

Něčím, co si však za socialismu nemohl dovolit každý, bylo kovové šlapací autíčko s pevnou karoserií. Usednout za volat a ovládat věrnou kopii vozu bylo a dodnes je snem mnoha malých chlapců, ale i dívek. Nedostupnost zboží za socialismu však způsobila, že se jednalo o poměrně drahou hračku a tak ni dosáhlo pouze „horních 10 tisíc“. V našich končinách byly k dispozici hlavně sovětské moskviče s kovovou karoserií. Ta byla vlastně jediným dostupným šlapacím autem s karoserií u nás a kdo jej tehdy měl, byl skutečným králem či královnou hřiště.

Šlapací autíčka v plastovém provedení se vyrábějí dodnes a díky levnějšímu materiálu jsou lépe dostupná. Retro kousky z dob socialismu se však stále dají sehnat na internetu, avšak člověk si musí řádně připravit peněženku. Částky za takováto autíčka totiž zpravidla začínají na 10 000 korunách a s kvalitou modelu pak nadále stoupají.

zdroje: denik.cz, techsvet.cz, prozeny.blesk.cz