Psychologové rozhodli: Děti socialismu mají něco, co jim dnes zajišťuje víc štěstí. Tušíte co?
Říká se, že jsme tím, co jíme, ale možná jsme i tím, co posloucháme. Generace Husákových dětí, která dospívala v době, kdy z rádií zněly optimistické melodie, dnes slaví padesátiny s úsměvem na rtech. Je více než pravděpodobné, že písně plné naděje, které v 70. letech hrály z magnetofonů a desek, zanechaly v jejich mozcích pozitivní otisky. A ty jim teď, po desetiletích, poskytují neočekávanou pomoc v boji s životními těžkostmi.
Absolutním rekordmanem vlny Husákových dětí se stal rok 1974, kdy se narodilo neuvěřitelných 194 215 dětí. Své pojmenování skupina získala podle tehdejšího prezidenta Gustava Husáka, ačkoliv spousta z nich byla počatá ještě dřív, než se dostal do funkce. Tahle parta není výjimečná jen tím, kolik jich je, ale hlavně tím, co všechno zažila na vlastní kůži. Své dětství prožila v normalizaci, kdy se nemůžeme o zrovna duhou zalitém období. Zato se umí Husákovy skvěle přizpůsobit.

Melodie, které se nám usadily v hlavě
V době, kdy televize nabízela jen oficiální program a na výběr bylo mezi ČT1 a ničím, hudba znamenala pro mladé lidi doslova záchranné lano. Poslouchání Heleny Vondráčkové nebo Hany Zagorové jim pomáhalo překonat každodenní problémy. Jejich písně vyprávěly příběhy, se kterými se dalo ztotožnit, a nabízely pocit, že člověk není na nic sám.
Když se zamyslíte nad úspěchem Heleny Vondráčkové, tak těch 11 milionů prodaných alb vám vyrazí dech. V každé druhé domácnosti měli alespoň jednu její desku. Hana Zagorová zase získala devět Zlatých slavíků v řadě, což není náhoda ani štěstí. To je důkaz, že mezi lety 1977 a 1985 byla zkrátka nejoblíbenější zpěvačkou v zemi, ať se to komu líbilo, nebo ne. I dnes, když v rádiu zazní nějaký její hit, se spousta lidí přistihne, že si pobrukují slova, která dobře znají.

Když si dnes pustíte písničky ze sedmdesátých let, uslyšíte něco, co v současné hudbě často chyb. I když zpívaly o strastech a trápení, ve výsledku jste si z písničky odnesli naději, že bude lépe. Dnešní hudba je často jednostranná, buď jen veselá, nebo jen smutná.
Hudební recept pro duševní pohodu
Písničky jako „Dlouhá noc“ a „Sladké mámení“ od Heleny nebo „Malovaný džbánek“ a „Rybičko zlatá, přeju si“ od Hany nebyly jen příjemným povyražením. Jejich melodické linky a pozitivní texty dokázaly povznést náladu i v horších dobách. Dnes už navíc víme, že se hudba aktivně podílí na tom, jak vnímáme svět kolem sebe a jak o něm přemýšlíme.
Staré hity, které provázely dospívání Husákových dětí, zanechaly v jejich duši hlubší stopu, než by kdo tušil. Melodie a slova plná naděje jim vepsaly do srdce určitý životní optimismus, takové vnitřní přesvědčení, že problémy jsou tu od toho, aby se řešily.
Mezi písněmi Zagorové či Vondráčkové a dnešními hity je propastný rozdíl. Dřív se zpívalo o naději a lásce i v těžkých chvílích, dnes často slyšíme jen o požitcích, penězích nebo o tom, jak všechno stojí za starou bačkoru. To ale pořád neznamená, že bychom měli poslouchat jen staré vypalovačky, i dnes existuje kvalitní hudba s pozitivním nábojem. Jde o to, aby byla ve vašem playlistu v dostatečném množství.
Hana a Helena neboli královny české scény
Nikoho asi nepřekvapí, že Hana Zagorová a Helena Vondráčková dodnes vévodí žebříčkům nejúspěšnějších českých zpěvaček. Hana dokonce získala vzácnou Diamantovou desku Supraphonu, když její prodeje překročily 10,5 milionu nosičů.
Její věčná „konkurentka“ Helena je pak považována za absolutní rekordmanku v prodejích mezi českými zpěvačkami. Obě navíc dokázaly něco, co se dnes vidí jen vzácně, udržet si věrné publikum po desítky let. Zatímco Hana Zagorová rozdávala radost z pódia až do svých posledních dnů, Helena Vondráčková stále baví plné sály, v kondici, kterou by jí mohly závidět i mladší zpěvačky.
Zdroje: promestaobce.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz