Husákovy děti ten film milovaly. Dnes by se mohl vysílat až po půlnoci a ještě by pak rodiče sháněli exorcistu

Pamatujete si ještě, jak jsme jako děti hltali každý filmový záběr a byli jsme pohlceni téměř jakýmkoliv příběhem? Často jsme se smáli, ale stejně tak často jsme se i báli a schovávali jsme se pod deku. Tehdy to nikdo neřešil, protože nás rodiče nechali prožít i ty strašidelnější momenty s dobrým svědomím, protože věřili, že k dětství patří i malý strach, obzvláště pokud šlo o dětské filmy. My jsme ty příběhy beze sporu milovali a mnohé z nich milujeme dodnes, jenže spousta z těchto filmů a pohádek má tak drsný děj, že jako dospělí bychom si dnes možná rozmysleli, zda je vůbec pustíme vlastním dětem. 

Stačilo pouhých pár tónů filmové znělky, bliknutí obrazovky a celé generace dětí seděly před televizí s očima, které zářily jako hvězdičky. Byly to chvíle, kdy se svět zdál být kouzelný, plný dobrodružství a tajemství. Jenže, co děti kdysi fascinovalo a rodičům připadalo neškodné, dnes může být pro některé rodiče opravdu příliš. Když se podíváme na legendární film Labyrint, čeká nás sice nádherný, ale vlastně i poměrně temný příběh. Pojďme si ho připomenout. 

Kouzlo i temnota v jednom 

Film Labyrint (1986) režíroval Jim Henson, slavný tvůrce Muppetů, a scénář napsal Terry Jones z legendární komediální skupiny Monty Python. V hlavních rolích se objevili tehdy teprve patnáctiletá Jennifer Connelly jako Sarah Williams a charismatický David Bowie coby král goblinů Jareth. Už tohle obsazení dává filmu punc výjimečnosti, protože spojení nevinnosti dospívající dívky a rockové hvězdy se stalo symbolem celé generace.

Bowie navíc složil pro film pět písní, které z něj udělaly nejen vizuální, ale i hudební zážitek. Samotný příběh začíná docela nevinně, kdy Sarah má hlídat plačtivého nevlastního brášku Tobyho. Z frustrace vysloví přání, aby si pro něj přišli goblini, což jsou postavy z její oblíbené knížky, no a k jejímu zděšení se tak opravdu stane. Zjeví se Jareth a dá jí pouhých 13 hodin na to, aby bratra vysvobodila, jinak se z něj stane goblin navždy.

V tu chvíli začíná její neuvěřitelná, ale i trochu úzkostlivá cesta skrz fantastický labyrint. To, co děti kdysi fascinovalo, působí dnes možná drsně, jelikož se Sarah setkává s podivnými a někdy až děsivými postavami, jako jsou Hoggle, Ludo nebo rytíř Sir Didymus. Prochází iluzorními světy plnými psychologických a optických pastí, které vyvrcholí v legendární scéně inspirované kresbami M. C. Eschera.

Je to film vizuálně ohromující, ale i náročný na dětskou psychiku. A možná právě proto si ho mnozí dospělí v paměti uchovávají s takovou intenzitou. 

Proč by dnešní rodiče možná váhali?

Film je jakousi metaforou přechodu z dětství do dospělosti, ale jeho atmosféra je místy až úzkostlivá. Sarah prožívá krizové momenty, zmatek a pocit viny ze špatného rozhodnutí. Jarethovy oči působí uhrančivě a v každém pohledu je cítit manipulace.

Samotný labyrint se jeví jako místo plné lží a iluzí, kde není snadné poznat pravdu a kde hrdinka naráží na vlastní slabosti. To je poutavé a fascinující, ale pro dnešní rodiče může působit až jako psychologická horská dráha. Únos dítěte, temné scény a psychedelická symbolika, zkrátka tohle všechno by dnes většina z nich předem pečlivě zvažovala.

Jedna uživatelka z diskusního fóra přesto tvrdí: „Viděla jsem to jako dítě a dodnes si pamatuju, jak mě děsily oči Davida Bowieho. Přesto jsem film milovala. Byl to pro mě adrenalin na obrazovce televize.“

Co dětem pustit bez obav? 

Naštěstí existuje spousta titulů, u kterých rodiče nešlápnou vedle. Ať už jde o starší filmy, které neztratily nic ze svého kouzla, nebo o moderní animované pohádky. Klasikou je například Sám doma, který baví celé generace a Kevinovy triky jsou napínavé i vtipné zároveň. Podobně fungují i české tituly jako Na pytlácké stezce nebo rodinná komedie Táta v sukni, kde se snoubí humor a laskavost. Pokud jde o animované snímky, nesmrtelnou volbou zůstává třeba Lví král nebo vizuálně ohromující Spider-Man: Paralelní světy. 

Zdroje: youtube.com, prozeny.cz, csfd.cz