Češi se pomalu loučí s investičním snem. Do těchto věcí nacpali výplaty, dnes za ně nekoupí ani 2 rohlíky
Za socialismu nebyly investiční možnosti takového druhu jako dnes. I když ty současné přinášejí mnohdy i nemalé riziko prodělku.
Dnes se rozhodnete, že budete investovat do cenných papírů, do nemovitostí, do zlata, do sběratelských předmětů. A nikdo vám ve vašem rozhodnutí nezabrání. Počítat však musíte s tím, že s některými investicemi je ale také spojené určité riziko. Aby mohl člověk očekávat slušné zhodnocení svých investovaných prostředků, musí daným komoditám a jejich pohybu na trzích alespoň trochu rozumět, anebo si vzít investičního poradce.
Za dob socialismu jsme měli možnosti investování dost omezené. Na druhé straně, koruna zůstávala korunou, takže to, co jste si odložili na vkladní knížku, tam zůstalo. Když si dnes uložíte na účet nějakou sumu, zakrátko se díky zloději peněz, kterému se říká inflace, divíte, že si za ně koupíte sotva polovinu toho, co v čase, kdy jste si peníze odkládali. Hodnota koruny je dnes nejistá, a tak je mnohem rozumnější investovat do zajímavých nemovitostí, drahých kovů i drahých kamenů či do umění starých mistrů. V těchto případech většinou hodnota narůstá.
Do čeho se investovalo za ČSSR
Část populace si ušetřené peníze chtěla užít. Málokdo počítal s tím, že přijde nějaká zásadní politická a ekonomická změna, tak se často na zadní vrátka nemyslelo. Lidé spořili buď konkrétně na něco do svých domácností, na auto nebo si stavěli svépomocí dům. A to byla potřeba každá koruna. Anebo si za uspořené peníze užili dovolenou, byť jen třeba v Bulharsku a Polsku, v lepším případě v Jugoslávii.
Kdo chtěl ovšem investovat rozumně, vkládal vždycky do nemovitostí. Ať už do budov nebo do pozemků. Pozemky byly lepší, ty se, na rozdíl od budov, nemusely udržovat. Chátrající domek by vám v případě potřeby moc peněz nevynesl. Ale rodiče spíš tehdy mysleli na budoucnost svých dětí, že si jednou takovou starou chalupu zrekonstruují a budou mít vlastní bydlení.
Jak moc lidé toužili investovat do starých chalup, rozpadlých mlýnů i statků, je krásně vidět ve filmu Na samotě u lesa. Anebo vzpomeňte na nejoblíbenější český seriál Chalupáři.
Investice do nemovitosti se také někdy vymstila
V některých případech se však ani tato investice nevyplatila. A to tehdy, když šlo o nemovitosti v nevhodných lokalitách. Spousta rodin investovala do chat a rekreačních chalup v různých odlehlých oblastech. Jednak byly cenově dostupnější, a za druhé – rekreaci chtěl každý trávit tak trochu mimo civilizaci. Po roce 1989 však mnoho takových nemovitostí svou hodnotu pozbylo, a to jak z důvodu špatné dostupnosti, tak kvůli nedostatečné infrastruktuře či ve změnách v rekreačních trendech. Takže Češi, kteří tehdy do takové nemovitosti nasypali hromadu peněz, teď litují. Naletěli jste i vy?
Alternativní investice
Knihy a encyklopedie byly vždy považovány za cenný majetek a symbol vzdělanosti. Takže proč do nich neinvestovat? Mnoho lidí tak v časech socialismu učinilo, a do kompletních sbírek encyklopedií a literárních děl, investovalo. Copak mohl tehdy někdo tušit, že kniha ke čtení bude to poslední, co naši potomci do ruky vezmou? Možná tak ještě vkladní knížku – jestli ještě existují?! S nástupem digitálních technologií a internetu poptávka po tištěných encyklopediích a další literatuře výrazně klesla, a tím i jejich hodnota. Skutečnou hodnotu dnes mají většinou jen knihy skutečně historické, a nikoliv retro.
Audio a video technika – Investice do tehdejší špičkové audio a video techniky, jako byly magnetofony, gramofony nebo videorekordéry, walkmany a discmany, byla považována za prestižní záležitost. Nakupovali jsme VHS videokazety a audiokazety ve velkém, neboť to bylo úžasné mít svou vlastní muziku i filmy doma. A všichni známí k nám chodili, neboť oni to neměli. Anebo jsme si nahrávali sportovní výkony svých dětí a pak to doma díky videopřehrávači hodnotili. Kazet všeho druhu jsme měli plné police, které jsme si kvůli nim zřídili. A najednou – v podstatě z ničeho nic – tu byla cédéčka a dvdéčka.
Tak se pořizovaly nové typy přehrávačů s tím, že kazety prozatím odložíme a jednou se nám jejich cena vrátí. A šlo to zase dokola – vytvářeli jsme si zásoby CD a DVD. Nezabraly už tolik místa, a zdálo se, že tento průlom je definitivní. S rychlým vývojem technologií však tyto přístroje i média rovněž zastaraly a jejich hodnota prudce klesla. Už jsou všechny v popelnici. Dnes strčíte do kapsy mobil, případně USB flash disk a máte vše, co potřebujete. Tedy pokud máte zakoupená data!
Zdroje: autorský text, Marianne, Blesk
