Tuhle věc jste kdysi dostali zdarma. Dnes se prodává za 11 milionů korun. Máte ji ještě?

Ve chvíli, kdy se doma smějeme u reprízy „Slunce, seno“, někdo právě na aukci přihazuje další stovku za originální plakát k tomuto filmu. Československé filmové materiály se totiž staly horkým zbožím sběratelů, kteří v nich vidí chytrou investici. Paradoxně největší hodnotu ale nemají materiály k nejslavnějším filmům.

Daleko cennější jsou plakáty, na kterých se nachází nějaká tiskařská chyba, limitovaná edice VHS kazety nebo originální propagační materiál.

Možná ho máte doma a nevíte o tom

Filmové plakáty z éry Československa se staly horkým zbožím pro sběratele. Dnešní plakáty jsou jeden jako druhý, tehdy ale šlo o originální umělecká díla. Vítězslav Tichý, muž s impozantní sbírkou téměř tří tisíc českých filmů, to může potvrdit. „Ve své sbírce mám ke každému filmu složku nebo krabici doprovodných materiálů,“ říká nadšeně sběratel, který začínal s viděním na VHS v 90. letech.  

Lovci filmových artefaktů

„Marečku, podejte mi pero!“ je komedie, kterou zná každý. Běží v televizi několikrát ročně a pochopitelně je o předměty související s tímto filmech velký zájem. „Sbírám nejen filmy, ale všechno kolem nich: plakáty, fotky z natáčení, výstřižky z novin,“ říká muž, jehož sbírka čítá neuvěřitelných devět tisíc filmových nahrávek. Zejména československé filmové plakáty jsou taková malá umělecká díla. Stačí porovnat, jak vypadá typický dnešní plakát. Je na něm nafocená hlavní hvězda, velký název a dole halda sponzorských log. Kdežto naši výtvarníci se skutečně vyřádili. Vytvářeli koláže nebo třeba experimentovali s barvami a typem písma.

Lidé sbírají po celém světě

Filmové plakáty jsou v posledních letech mezi sběrateli velmi žádané i za hranicemi naší země. Například v roce 2017 se vydražil originální filmový plakát k „Draculovi“ z roku 1931, který se tehdy dalo získat zdarma po projekci v kině. A víte, za kolik? Za neuvěřitelných 525 900 amerických dolarů, tedy přibližně 11 000 000 korun. Předtím se za nejvyšší částku vydražil plakát „Casablanca“, a to za 478 tisíc dolarů. Mezi dražené plakáty v zahraničí se dokonce zařadil i jeden český, a to k filmu „King Kong“. Za kolik korun se nakonec vydražil, jisté není, ale určitě nešlo o zanedbatelnou částku.

Odborník radí, co si pohlídat

Vášnivý sběratel Vítězslav Tichý nabízí cennou radu všem, kteří by doma mohli najít filmový artefakt. Pokud objevíte doma starý filmový plakát nebo třeba letáček s pozvánkou do kina, zaměřte se na detaily, které mohou jeho hodnotu výrazně zvýšit: číslo edice ukryté v rohu, tiskařské chyby (často značí limitovaný počet kusů), odlišný název filmu nebo ručně psané poznámky z interních projekcí. Právě to může z běžného kousku udělat sběratelský poklad.

Během své dlouholeté sběratelské kariéry se Tichý osobně setkal s legendami jako Vlastimil Brodský, Jiří Sovák či Vladimír Menšík, a překvapivě u nich neobjevil žádné hvězdné manýry. Naopak zjistil, že čím větší osobnost, tím milejší přístup. 

O přidanou hodnotu se postarala i cenzura

Nejdražší kousky filmových sběratelů? Často ty, které někdo nechtěl, abychom viděli. Plakáty a materiály k filmům, které skončily po roce 1968 v trezoru, mají dnes několikanásobně vyšší hodnotu. Jsou to třeba „Všichni dobří rodáci“ od Vojtěcha Jasného.

Původní plakáty k těmto zakázaným filmům úřady obvykle zabavovaly a ničily, takže přežilo jen mizivé množství kusů. A to nemluvíme o necenzurovaných verzích filmů. Když máte na kazetě vystřižené scény nebo původní verzi před zásahem cenzorů, tak v tuto chvíli v ruce teprve držíte poklad.