Italové by tím vymítali ďábla. My to házíme rovnou do omáčky a ještě se u toho blaženě usmíváme

Italská kuchyně je jako poezie, je jednoduchá, čistá a nabitá emocemi. Každý detail má svůj smysl, každá ingredience své místo. Jenže když se s těmito pravidly potká česká vynalézavost, vznikají kombinace, nad kterými Italové zděšeně kroutí hlavou. 

Když přijede Ital do Česka, nestačí se opravdu divit. V zemi, kde rajčata voní sluncem a olivový olej teče proudem, se těstoviny připravují s úctou k tradici a jednoduchosti. Jen pár základních ingrediencí, tudíž rajčata, česnek, bazalka, olivový olej. U nás? Čím víc, tím líp a klidně i to, co by Ital podle svých slov nehodil ani prasatům. Přesto se při takovém počinu Češi tváří naprosto blaženě. Jaké „prohřešky“ pácháme v kuchyni nejčastěji a proč nás za ně Italové odsuzují? 

Hříšný základ omáčky 

Asi největší hřích z pohledu Itala je, že místo čerstvých rajčat nebo kvalitního protlaku často sáhneme po lahvičce něčeho, co Italové berou jako totální barbarství. Ano, tušíte naprosto správně, jde o kečup. Riccardo Lucque, šéfkuchař a znalec italské gastronomie, v rozhovoru pro časopis Forbes zdůraznil: „Tohle na těstoviny prostě nepatří.“ 

Italové jej doslova považují za „rouhání“, jenže v Česku se tahle rychlá kombinace stala symbolem studentských let i pohodlných a velmi rychlých večeří po práci. Jeden běžný Čech k tomu v diskusi na Facebooku dodal: „Pro mě je to vzpomínka na koleje, když jsme neměli na nic jiného. Prostě se koupila vanička mletého hovězího, velká lahev sladkého kečupu, špagety a paráda byla na stole.“ A co víc? Mnozí se při podávání tohohle rádoby italského jídla tváří, že jde o naprostou delikatesu. Tady se střetává tradice s nostalgií a výsledkem je jídlo, které Italům vhání slzy do očí, zatímco Češi se při něm spokojeně usmívají. 

Moc česneku, málo pokory 

Další česká specialita je přehnaná láska k česneku. Italové jej používají dost střídmě, jen aby podpořil chuť rajčat či oleje. Češi? Často nasekáme rovnou půlku palice. Podle Riccarda Lucqueho tím zabíjíme jemnost celého jídla. Česnek v přebytku navíc zcela přebíjí ostatní chutě a promění pokrm tak maximálně ve zbraň proti upírům než v pravý gastronomický zážitek. V Itálii by vám za takové množství dali maximálně jízlivý úsměv a doporučili návrat k tradiční variantě. Nebo by stejné množství použili na vymítání ďábla. 

Smetana všude, kam se podíváte 

Carbonara je pro Italy beze sporu úplně svatá. Žloutek, pecorino, pancetta a pepř a rozhodně nic víc. Jenže Češi si bez smetany omáčku představit téměř neumí. Takže se z této klasiky stal v Česku hutný, mléčný pokrm, který s originálem má společný spíše jen název. My argumentujeme, že je to „jemnější“, Italové tvrdí, že je to „zbytečné“. A kdo má pravdu? Asi oba světy, protože naše varianta si už dávno žije vlastním životem. 

Nečekané náhrady v hrnci 

Tady už Italové lapají po dechu. V hrnci se totiž objevuje surovina, kterou by v jejich kuchyni nikdo nečekal – párek. Zatímco v Itálii by šla do omáčky pancetta, čerstvé maso nebo mořské plody, v Česku sáhneme po tom, co zrovna zbývá v lednici. Kombinace těstovin s levnými uzeninami patří mezi největší kulinářské a možná i zdravotní prohřešky. Přesto je to pro mnohé z nás chuť dětství a vzpomínka na školní jídelnu. 

„Nakonec je největším kořením každého jídla radost, se kterou ho jíme.“

Přílohy, které Ital nechápe 

Další oblast, kde se střetávají tyto dvě kultury, jsou přílohy. Češi mají totiž rádi téměř vše s chlebem, a to i těstoviny. Ital by si ťukal na čelo, protože podle italských zvyklostí se těstoviny podávají jako samostatný chod, ne jako doplněk k masu nebo k jiným přílohám. Když pak Ital vidí, že je Čech schopný jíst špagety se smetanou, posypané eidamem, k tomu ještě s chlebem, tak mu prakticky můžete volat záchranku. 

Kultura improvizace 

Proč to děláme? Protože jsme prostě národ improvizátorů. Tam, kde chybí ingredience, sáhneme po tom, co dům dal. Výsledek nemusí být dokonalý, ale má vždy něco do sebe. Italská kuchyně stojí na tradici, česká spíš na vynalézavosti a ochotě „nějak to prostě udělat“. No, hlavně že nám chutná, že? 

Pozn.: Tento článek je záměrně zpracován odlehčenou formou a není cílem nikoho urazit. 

Zdroje: life.forbes.cz, idnes.cz, novinky.cz