Japonky umisťují televizi jinak než my. Stačí malá změna a máte doma zážitek jako v kině

Přinesete si domů novou televizi a hned první večer vás zklame. Barvy jsou bledé, v akčních scénách se vám na obrazovce odráží lampa a tmavé záběry splývají do jedné šedé mlhy. Většina z nás by začala řešit nastavení nebo rovnou zvažovala nový model. 

Přitom stačí mrknout na to, co dělají ženy v jedné asijské zemi.

Obraz doma není ani zdaleka tak pěkný jako v kině 

Vezměme si jako příklad třeba Pelíšky na Štědrý den, scénu u štědrovečerní večeře, kde se Miroslav Donutil rozčiluje nad bramborovým salátem. V kině byste viděli každou vrásku, každý odlesk na talíři, ale doma na gauči je obraz takový mdlý. A přitom jste za tu televizi dali slušné peníze.

Většina lidí začne hledat problém v technice. Přepínají obrazové režimy, hrají si s kontrastem nebo googlí recenze na svůj model. Někteří dokonce televizi vrátí do obchodu a koupí dražší. Ale málokdo se zaměří na to, co má umístěné kolem obrazovky. Jenže právě tam se skrývá odpověď na otázku, proč ten obraz nemá potřebnou šťávu.

V prodejně to všechno vypadá jinak

Možná jste si všimli, že v elektru televize vypadají fantasticky. Mají zářivé barvy, ostrý obraz, člověk by tam klidně stál celý den a jen si užíval ten perfektní pohled. Ale je to tak trochu podvod. Většina televizí přijde z výroby nastavená na takzvaný dynamický režim, který je navržený pro přesvětlené prodejny. 

Podle odborníků na kalibraci obrazu, kteří o tom píší třeba na serveru Tom’s Guide nebo na Digital Trends, je tohle nastavení doma naprosto nevhodné, protože přepálí jas, přežene kontrast a barvy pak působí nepřirozeně. Ale i kdybyste režim správně přepnuli na „Film“ nebo „Kino“, pořád vás může zradit prostředí. 

Co Japonky o obývacích vědí a my ne

V Japonsku platí jedno nepsané pravidlo, tedy že každá věc v místnosti má mít svůj jasný účel a prostor. Nic nemá překážet, nic nemá rozptylovat. Když navštívíte japonskou domácnost, nevidíte tam přecpané police, hromady dekorací ani kabely visící z televize. Všechno je uklizené, čisté a promyšlené. Japonské ženy jsou pověstné tím, jak pečlivě se starají o domácí prostor. 

Mimo jiné mají jednu zvláštní zásadu, která se týká právě místa určeného pro televizi a která by spoustě českých domácností mohla ušetřit tisíce korun za zbytečný nákup nového přístroje.

Výklenek ze středověkého Japonska

V tradičních japonských domech existuje prvek, kterému se říká tokonoma. Podle Wikipedie i serveru Imoshen Studio, který se věnuje japonskému designu, jde o mělký výklenek v obytné místnosti, kam se pokládal kaligrafický svitek, květinová ikebana nebo keramická váza. 

Tohle místo mělo jedno pravidlo, které je zásadní pro pochopení celého triku. Pozadí výklenku bylo vždy tmavší než okolní stěny, kolem nesmělo být nic rušivého a světlo dopadalo tak, aby zvýrazňovalo vystavený předmět. Celý prostor sloužil jedinému účelu: nasměrovat pohled tam, kde měl být, a vytvořit pocit klidu. 

Nejváženější host vždy seděl právě před tokonomou, protože se to považovalo za nejvznešenější místo v místnosti.

Jak tokonomu Japonky přenesly k obrazovce

V současných japonských bytech, které jsou často menší než průměrný český panelákový dvoupokojík, se princip tokonomy zachoval, jen místo svitku a vázy stojí v tom promyšleném prostoru televizor. Obrazovka za sebou mívá tmavší panel nebo matnou stěnu. Kolem ní je minimum předmětů. A okno je buď z boku, nebo úplně jinde.

Tmavé, matné pozadí za televizí zásadně mění to, jak váš mozek vnímá obraz na obrazovce. Vaše oči vnímají černou jako hlubší a barvy jako sytější, pokud je kolem obrazovky světlejší plocha v kontrolovaném kontrastu, nikoliv úplná tma ani přesvětlený prostor. 

Zjednodušeně řečeno, když za televizí máte bílou lesklou stěnu, tmavé scény na obrazovce vypadají vybledle. Když tam máte vhodné tmavé matné pozadí, obraz najednou získá hloubku. A teď bych ráda slyšela od vás, jakou barvu má stěna za vaší televizí? Zkoušeli jste někdy změnit pozadí nebo přidat podsvícení? 

Zdroje: bytcentrum.com, postershop.cz, en.wikipedia.org