Slavná herečka z Ulice přiznala zkušenosti s filmy pro dospělé. Dnes říká: „Jsme rádi, že můžeme točit.“

Jedna z nejznámějších tváří českých seriálů má za sebou kariéru, která by vydala na několik životů. Ale jedna epizoda z devadesátých let se od zbytku trochu liší a ví o ní jen ti, kteří rozhovory s ní sledují opravdu pozorně. 

V Ulici je jednou z těch postav, bez kterých by byl seriál rozhodně o něco chudší. Brblá, komentuje, co se dá, a drbání je jedním z jejích nejoblíbenějších koníčků. Přestože jí často dělá problém držet jazyk za zuby, diváci ji zbožňují. Za tím vším stojí herečka, jejíž kariéra je mnohem pestřejší, než by se mohlo zdát.

Za postavou Nyklové stojí pražská rodačka narozená v roce 1946, která se k herectví dostala přes balet a na jevišti stojí už od svých deseti let. Začínala v Národním divadle, kde tančila v operách a baletech, pak přišlo studium na DAMU a různé filmové role. Mezi těmito zastávkami ale bylo ještě jedno krátké období, o kterém se v životopisech zas tak moc nepíše. 

Devadesátá léta nikomu nic nedarovala

Instituce padaly jedna za druhou, peníze se zpožďovaly nebo nepřicházely vůbec a lidé, kteří celý život dělali divadlo, najednou zjistili, že i divadlo může přestat existovat ze dne na den. Divadlo E. F. Buriana, kde Jaroslava Obermaierová působila od roku 1970, bylo zrušeno a ona se rázem ocitla v situaci, která pro herečku s dítětem nebyla jednoduchá. 

Dabing byl jednou z cest, jak přežít, ale práce nebylo dost. No a pak přišla nabídka, která stála mimo běžný rámec toho, co herečka jejího formátu běžně dostávala. Na stůl ji položil Moravec, bývalý manžel zpěvačky Marty Kubišové. Ten z Německa sehnal filmy pro dospělé a hledal lidi, kteří by je nadabovali do češtiny. 

Za dvě hodiny práce nabízel pět tisíc korun. Podle dostupných přepočtů by tahle částka dnes odpovídala zhruba třiadvaceti tisícům korun. V roce 1991 to pro Obermaierovou znamenalo příjem na dva měsíce dopředu.

Šla do toho, viděla to poprvé a naposled

Obermaierová o dabingu filmů pro dospělé mluví celkem otevřeně. Prý tam šla, bylo to poprvé, co něco takového viděla, a také naposled. Příliš se jí to nezamlouvalo a o svém dojmu nemluví nijak diplomaticky, ale peníze si vzala a potřebnou práci odvedla.

Tahle historka není jen pikantním detailem ze života slavné herečky. Je to také obraz doby, kdy lidé dělali věci, které by za normálních okolností nedělali. Jenže člověk se o sebe a své blízké zkrátka musel nějak postarat. 

O mnoho let později, v talk show Face To Face, kde mluvila o prodělaném covidu, ochrnuté tváři i pocitech zoufalství, poznamenala, že teď jsou všichni rádi, že mohou točit. Inu, alespoň si pak člověk váží každé seriózní nabídky.

„Teď jsme všichni rádi (po covidu, pozn. redakce), že můžeme točit,“ řekla v rozhovoru. 

Ulice není jen zábava, je to finanční záchrana

Prodavačka Nyklová je součástí Ulice dlouhá léta a Obermaierová opakovaně přiznává, že bez seriálu by jí samotný důchod nestačil. Seriál se netočí každý den, ale v jeden natáčecí den vzniká klidně deset dílů najednou, což obnáší třeba nepřetržité převlékání, aby se ve scénách neopakovalo stejné oblečení. 

Možná tato práce zvenku vypadá jednoduše, ale vyžaduje dobrou fyzickou i psychickou kondici, kterou ne každý v podobném věku má. Obermaierová se naštěstí v kondici udržuje a říká, že ji to baví. 

Co na ní lidi baví nejvíc

Na jejím kontě jsou filmy jako Kladivo na čarodějnice nebo Smrt stopařek, v seriálu Třicet případů majora Zemana si zahrála druhou manželku Blanku majora Zemana a v Ulici je přes dvacet let. To je jen výběr z kariéry, která čítá desítky rolí v divadle, filmu i televizi a táhne se od šedesátých let dodnes.

Ve svém volném čase ráda jezdí na chatu poblíž Zruče nad Sázavou, kde chodí do lesa na houby a pozoruje zvířata. A pokud jste došli až sem, máme na vás otázku, co vás na kariéře Jaroslavy Obermaierové překvapilo nejvíc? 

Zdroje: stream.cz, csfd.cz, medium.seznam.cz