Je to oficiální: Česká republika má 2 nové zápisy do UNESCO. Uhodli byste, že jde zrovna o tohle?

Ministerstvo kultury oznámilo skvělou zprávu. Česko má další dva zápisy v prestižním UNESCO registru. Tentokrát ale nejde o žádný hrad nebo kostel, jak by člověk čekal. Jde o něco úplně jiného, co většina lidí ani nezná. Martin Baxa mluví o obrovském úspěchu a má proč, konkurence byla silná.

Zase to Češi zvládli. Letos se do prestižního UNESCO registru Paměti světa dostaly rovnou dva české příspěvky. A přitom o tomhle programu skoro nikdo neví, i když zachraňuje to nejcennější z lidské historie.

V dubnu 2025 se sešla výkonná rada UNESCO na svém 221. zasedání a schválila 74 nových nominací do Mezinárodního registru Paměti světa. Z tohoto množství si Češi ukrojili hned dva kousky.

Ministr kultury Martin Baxa neskrýval nadšení: „Je skvělé, že se České republice podařilo dostat do registru další dva jedinečné příspěvky. Ukazuje to, že naše kulturní a historické dědictví má celosvětový význam.“

Tento program UNESCO skoro nikdo nezná

Většina lidí zná UNESCO díky hradům a zámkům, ale je tu další program, který zachraňuje to nejcennější z lidské paměti. Program Paměť světa chrání dokumenty, které by jinak zmizely ve víru času.

Od roku 1992 UNESCO vybírá ty nejdůležitější dokumenty planety. K dubnu 2025 se do registru dostalo jen 570 kusů z celého světa. Najdete tam nahrávky lidové hudby z odlehlých koutů nebo středověké rukopisy, které přežily války.

Čeští rekordmani

Česká republika patří mezi absolutní evropskou špičku v počtu UNESCO památek na kilometr čtvereční. Na poměrně malém území máme namačkaných 17 světových hmotných památek a teď už i 12 záznamů v registru Paměti světa.

Než se nové položky dostaly do registru, už tam figurovaly poklady jako sbírka středověkých rukopisů české reformace, archiv Leoše Janáčka nebo sbírka samizdatových periodik z komunistických časů.

Hlavní hvězdy večera

První poklad, který je nově zapsaný v registru Paměti světa UNESCO má název Situační plány židovského osídlení v habsburské monarchii. Za tímto možná nudně znějícím názvem se skrývá sbírka map a plánů, které vznikaly už za císaře Karla VI. Tyto dokumenty mapují, kde a jak žili židé v celé habsburské říši.

Národní archiv, který celou nominaci koordinoval, má co slavit. Sbírka je unikátní, protože poskytuje rozsáhlé zobrazení měst v nejbohatší části říše, což z nich činí velmi vyhledávaný zdroj pro badatele.

Druhým úspěchem je Sbírka kartografických dokumentů Pavla Josefa Šafaříka. Tuhle nominaci připravila Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, a není to jejich první úspěch, už v roce 2017 prosadili Camociovy mapy.

Česká sbírka roste

S novými zápisy má Česká republika v registru Paměti světa už dvanáct položek. To je výsledek, na který může být pyšná i mnohem větší země. Mezi stávající české poklady patří třeba sbírka ruských, ukrajinských a běloruských periodik z let 1918-1945. Nebo česko-francouzská nominace Světelné pantomimy Emila Reynauda. Nesmí se zapomenout ani na Archiv Antonína Dvořáka nebo Kynžvartskou daguerrotypii.

Zápis do registru přináší konkrétní výhody. Dokumenty získají zvláštní ochranu, lepší přístup pro badatele a, což je asi to nejlepší, možnost získat mezinárodní podporu na jejich zachování. Navíc jde o skvělou reklamu pro českou kulturu. 

Konkurence je velká 

Letošní kolo bylo mimořádně úspěšné pro celý svět. UNESCO zapsalo 74 nových nominací. Česká republika tedy neměla nic zadarmo. Musela konkurovat desítkám zemí a jejich nejcennějším pokladům. Dokumenty musí při schvalování projít několikastupňovým hodnocením nezávislých expertů.

Zdroje: mk.gov.cz, cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org