Kardiologové mu říkají „jed na nožičkách“: Češi milují jídlo, které Němci lijí za stálého míchání do kanálu

Některé české pokrmy jsou u cizinců velmi neoblíbené, i když je naše kuchyně dobrá a tradiční. Zároveň totiž dost často ignoruje moderní výživová doporučení, a proto by některá česká jídla Němci hodili jen do kanálu. 

I když jsme za posledních dvacet let svůj jídelníček obohatili zejména o lehčí středomořské pokrmy, svých oblíbených českých jídel se držíme jako klíště. A přitom mnohé pokrmy, které u nás patří k nejoblíbenějším, by v jiných zemích skončily v popelnici. Ne proto, že by nebyly chutné, ale protože jsou nutričně nevyvážené, těžké a příliš tučné.

Co všechno jíme, ale přitom si tím škodíme

Dát si těžké a nezdravé jídlo se nevylučuje, ale mělo by to být opravdu občas; spíš jako pochoutka než jako běžný či dokonce pravidelný pokrm. Třeba jednou za měsíc. A mezi tím dbát na nutričně vyváženou stravu. Ubyla by nám kila i některé choroby.

Smažený sýr s hranolky a tatarkou: když si usmažíme sýr v trojobalu, který bude nasáklý tukem, už bychom si k němu neměli dávat smažené hranolky. Co třeba je nahradit bramborovou kaší? A místo tatarky si dát misku zeleninového salátu. Zelenina tady totiž vyloženě chybí.

Zahuštěné omáčky s knedlíkem: knedlík sám o sobě je samá mouka, tak proč ji ještě valit do omáčky? A to má někdo rád omáčky husté tak, že v nich stojí lžíce! Zahustit omáčku stačí mírně třeba kukuřičným škrobem. Je mnohem zdravější než mouka a má méně kalorií. Některé omáčky je možné zahustit zeleninou (svíčková, rajčatová) nebo třeba červenou čočkou; ta se rychle rozvaří a omáčka mírně zhoustne.

Příliš mnoho sladkého: česká kuchyně bez moučníku není ani myslitelná. Upečeme třeba bublaninu s ovocem. To je prima, že k mouce, cukru a tuku máme také něco zdravého. Ale nahoru většinou ještě nasypeme drobenku, kterou jsme opět vyrobili z mouky, tuku a cukru. Není to zbytečné? Vždyť by bublaninu, pokud je ovoce kyselejší, stačilo lehce zaprášit moučkovým cukrem. A toho nezdravého bychom snědli jen polovinu.

Polévka z krve

To je kapitola sama pro sebe, a proto jí také věnujeme trochu větší prostor. Kdo ji vůbec nezná, tak se jedná o vývar z různých druhů vepřového masa; obvykle se vyrábí při zabijačce a nalije se do ní krev, takže má temně hnědou barvu. A nasypou se do ní kroupy. Cožpak o to! Kroupy jsou velice zdravé a v naší stravě opomíjené. Měli bychom je konzumovat častěji.

Ale zpět k prdelačce. Vaří se především z vepřové hlavy, krku, kolena, ocásku a vnitřností. Tohle vařené maso se pak používá na tlačenku, jitrnice a jelítka. A tyto produkty se ještě uvaří v připraveném vývaru se zeleninou a příslušným kořením. Polévka je pak silná a chutná. Až se vývar procedí, přimíchá se do něj krev.

Nakonec se vloží předem uvařené kroupy. Tato černá zabijačková polévka je v našich krajích oblíbeným tradičním pokrmem. Ovšem z výživového a zdravotního hlediska není úplně nejvhodnějším jídlem. Kroupy sice dodají tělu vlákninu, ale v polévce chybí zelenina, zdravé tuky a komplexní sacharidy.

Častá konzumace má negativní dopad na naše zdraví

Vývar na prdelačku se vaří z tučných částí vepře (hlava, lalok, kolena), takže obsahuje množství nasycených tuků. Ty mohou zvyšovat hladinu cholesterolu a riziko srdečních onemocnění. Kardiologové proto před častou konzumací varují a na jedné z diskuzí zaznělo i označení „český jed na nožičkách“.

Vepřová krev je sice bohatá na železo, ale může nést riziko přenosu infekcí, pokud není dokonale tepelně upravena. A protože má velmi specifické složení, může citlivějším jedincům pořádně potrápit zažívání. Tradičně bývá černá polévka hodně kořeněná a osolená. I to může mít negativní dopad na osoby s vysokým krevním tlakem, nemocnými ledvinami či s citlivým trávením. Tak myslete na to, že prdelačka není určena ke každodennímu stolování, nýbrž jen jako pochutina, která se konzumuje jednou za čas.

Alternativa pro citlivější žaludek

Chcete-li prdelačku nahradit něčím zdravějším s obdobnou chutí, použijte masový vývar se zeleninou, přidejte česnek, majoránku, kroupy a uvidíte, že chutí se černé polévce vyrovná. I bez přídavku krve. Tento recept nejspíš vznikl v dobách, kdy bylo všeho málo a z vepře se vůbec nic nevyhazovalo.

Zdroje: SportDeník, Jídlo, VařímeSMarcelou