Tahle houba byla kdysi považována za lahůdku. Češi ji pořád sbírají, ale netuší, že dnes je jedovatá

Jestli Češi něco milují, pak je to houbaření. Ve světě jsme známí jako národ houbařů a naše hobby je v mnoha zahraničních zemích přijímáno se zdviženým obočím. Ne všichni cizinci pro houbaření mají pochopení, protože mají strach z toho, že v lese najdou něco, co je otráví. Češi jsou však ve znalostech hub zběhlí. I přes to se však může stát, že se někdo z nás splete a učiní tak fatální chybu. Platí to zejména v případě houby, která byla dlouho považována za jedlou.

Houbaření je něco, co Češi skutečně milují. Asi každý z nás má vzpomínky na to, jak v dětství chodíval se svými rodiči či prarodiči do lesů hledat poklady s kloboučkem. Mnozí z nás se tomuto koníčku věnují dodnes a pravidelně pořádají výlety do lesů, jakmile pojmou podezření, že by houby mohly zrovna růst. I přes naši expertizu se však může stát, že naletíme vlastním předsudkům a přineseme si domů něco, co nám může pořádně přitížit.

Češi jako národ houbařů

Češi jsou ve světě známí jako národ houbařů. Tomuto hobby se v životě alespoň jednou musel věnovat snad každý a naše znalosti o houbách jsou dost možná nejrozsáhlejší na světě. Tato tradice sahá poměrně daleko do naší minulosti, ale skutečně byla zpopularizována až někdy před sto lety. Stojí za tím dva muži, František Smotlacha a jeho syn Miroslav.

V minulosti byla v českých zemích konzumace hub spojována zpravidla s bídou, kdy pomocí hub chudí lidé doplňovali svůj jídelníček o důležité živiny. Pro některé lidi tak byly houby v minulosti jedinou potravou a to zejména během krušných měsíců, kdy ostatního jídla byl drastický nedostatek.

Smotlachové však dohnali tento koníček k dokonalosti a zpopularizovali nejen sběr hub, ale i konzumaci těch méně známých druhů. Právě díky jejich práci jsou tak Češi experty na rozpoznávání hub. I díky tomu nejrozsáhlejší houbařské atlasy vycházejí právě u nás.

Princezna koloběžka mezi houbami

Ačkoliv jsme na rozpoznávání, sběr a přípravu hub skutečnými machry, stejně můžeme podléhat různým mýtům, které se těžko vyvrací. O to víc to platí v případě, že se jedná o skutečně záludnou houbu, která ve své podstatě není jedovatá, ale i tak vám dokáže zavařit. Řeč je o houbě s názvem čechratka podvinutá, která byla v minulosti považována za delikatesu.

Mezi houbami je čechratka taková princezna koloběžka. Stejně jako ona byla oblečená – neoblečená, tak tato houba je jedovatá – nejedovatá. Ve své podstatě totiž žádné toxické látky neobsahuje, kvůli čemuž byla dlouhodobě považována za jedlou. To platilo až do momentu, kdy kvůli její konzumaci několik lidí zemřelo.

Toxické látky v čechratce nalezeny nikdy nebyly, ale problém spočívá v něčem jiném. Tato houba totiž obsahuje látku jménem involutin. Ta se hromadí v těle a podílí se na rozpadu červených krvinek. To může vést k rozvinutí leukémie či selhání vnitřních orgánů i dvě desetiletí po její konzumaci.

Po usazení látek těle jsou následné problémy pravděpodobně spuštěny další konzumací této houby a přijetím většího množství těchto látek do těla. Někteří lidé mají po její konzumaci také alergickou reakci, která může být fatální. Vše však záleží na individuální imunitě a někteří lidé ji konzumují bez problémů. Přesto se dnes doporučuje ji spíše nesbírat a nekonzumovat.

Kdy roste a jak ji poznat?

Jak tedy poznat tuto záludnou houbu, abyste si domů nedonesli nenápadného zabijáka? Čechratka podvinutá se vyskytuje po celé Evropě a roste takřka v každém lese. Nalézt ji však můžete i v zahradách či parcích a s oblibou se objevuje pod břízami. Nejčastěji roste v rozmezí od června do listopadu. Podobá se i své vzácné sestře čechratce olšové, která roste pod olšemi, je menší, a má tenký, tmavě vláknitě šupinkatý klobouk.

Čechratka podvinutá má klobouk široký v rozmezí od 5 do 15 centimetrů. V mládí je spíše polokulovitý, v pozdějších fázích života sklenutý až prohloubený. Okraje klobouku jsou rýhované a často podvinuté, odkud pochází její název. Klobouk je okrově hnědavý s žlutozelenými či narezavělými lupeny vespod, které po poranění hnědnou. Třeň houby je žlutavý, dlouhý kolem 3 až 8 centimetrů.

Pokud tak během vašich lesních výletů narazíte na houbu, která odpovídá tomuto popisu, raději ji nechte tam, kde je. Testovat svoji imunitu je zbytečné riziko a v nejhorším případě vás to může stát i život. Alespoň vám v košíku zbyde místo na jiné houby, na kterých si jistě také pochutnáte.

zdroje: idnes.cz, program.rozhlas.cz, plzen.rozhlas.cz