Tohle jídlo dává dětem každý druhý Čech. Málokdo tuší, že může obsahovat toxický arsen

Výzkumy z posledních let ukazují, že některé potraviny pro kojence mohou obsahovat přirozené kontaminanty pocházející z půdy. Nejvíc se to týká rýžových produktů, které arsen vstřebávají ochotněji než jiné obiloviny. 

Dětská kaše je jednou z mála věcí, které v české domácnosti téměř nikdo nezpochybňuje. Babičky ji samy jedí, pediatři ji schvalují a výrobci ji prodávají s úsměvem na obalu. Proč bychom se tedy ptali, co v ní vlastně je. Výzkumníci se ale přece jen zeptali a odpověď nebyla úplně taková, jakou by rodiče čekali.

Co roste v půdě, skončí na talíři

Těžké kovy nejsou výmyslem strašpytlů. Olovo, kadmium, arsen a podobná nepěkná jména jsou přirozenou součástí zemské kůry a rostliny si je při růstu berou z půdy, ať chceme, nebo ne. Průmysl, spalování uhlí a různé zemědělské praktiky posledních desetiletí navíc jejich množství v přírodě postupně zvyšují. 

Nikdo je tam samozřejmě nedává záměrně, ale do jídla se dostanou tak jako tak. A u dětí je to o to citlivější téma než u dospělých, protože kojencův organismus ještě není připravený na to, co dospělý člověk bez větších problémů zpracuje. Játra, ledviny ani imunitní systém miminka nefungují na plný výkon.

Rýže se jeví jako největší problém

Kdybych měla ukázat prstem jen na jednu surovinu, je to rýže. Ne proto, že by byla nějak zvlášť škodlivá, ale kvůli tomu, jak se pěstuje. Rýže roste ve vodě a arsen z podzemní vody si do sebe natahuje ochotněji než pšenice nebo oves. Rýžové kaše pro kojence tedy obsahují podstatně vyšší hladiny arsenu než kaše z jiných obilovin.

Jedna americká analýza deseti různých značek dětských potravin odhalila, že hliník a zinek překračovaly doporučené denní limity hned v několika výrobcích. A co bylo zajímavé? Šlo převážně o výrobky z rostlinných surovin. Tedy ty, které by si spousta rodičů vybrala jako zdravější variantu.

Bio certifikát těžké kovy nezastaví

Bio certifikát opravdu snižuje pesticidy, ale těžkým kovům v půdě je naprosto jedno, jestli farmář hospodaří bio, nebo ne. Mrkev z ekologické farmy si kadmium ze země vezme úplně stejně jako mrkev od souseda, který bio certifikát nemá.

Dobrou zprávou ale je, že potraviny prodávané v Česku podléhají poměrně přísným evropským pravidlům. Evropská nařízení určují, kolik olova, kadmia, rtuti, arsenu nebo niklu může potravina maximálně obsahovat. U výrobků určených dětem jsou tyto limity nastavené ještě přísněji než u běžných potravin pro dospělé.

Maximální povolený obsah olova v některých dětských kaších je v EU stanoven na pouhých 0,01 miligramu na kilogram, a to je opravdu velmi nízká hranice.

Jeden druh kaše nestačí

Nikoho nepřesvědčuji, aby dětské kaše vyhodil do koše. To by bylo zbytečné. Ale pár věcí stojí za zvážení. Rýžové kaše jako každodenní základ jídelníčku kojence jsou v odborných kruzích čím dál méně oblíbené. Když navíc dítě jí každý den jenom rýžovou kaši, dostává ze stejného zdroje pořád dokola to samé, včetně toho nežádoucího. 

Ovesné, kukuřičné nebo pohankové alternativy jsou výživově srovnatelné a určitě se vyplatí je střídat. Dětské kaše od výrobců dodržujících evropské normy jsou bezpečné. To je základ a od toho se odrazit. Ale bezpečné neznamená bez jakékoliv stopy kontaminace, protože v dnešním světě takové jídlo prakticky neexistuje. 

Těžké kovy jsou v přírodě přítomny odjakživa a zemědělství s nimi zápolí bez ohledu na to, co a pro koho pěstuje. Takže až příště budete stát v supermarketu a přemýšlet, jakou kaši vzít, klidně se podívejte na složení. V pohádkách a rodinných filmech vypadá miska s kaší vždy stejně lákavě, bez ohledu na to, co je v ní. 

V reálném životě ale složení roli hraje. Rýžová kaše jednou za čas nikomu neublíží, ale jako každodenní základ jídelníčku kojence bych ji nevolila. Co vy, dáváte svým dětem nebo vnoučatům rýžové kaše? Podělte se s námi o svůj názor v komentářích.

Zdroje: measurlabs.com, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, foodscijournal.com