Ve Třech oříšcích pro Popelku měl jiskru. Pak vypil 15 litrů coly za noc a hasiči ho nemohli dostat z bytu

Jeho postava byla veliká, jeho srdce ještě větší – a jeho boj s vlastním tělem neskončil až do konce života. Patřil k nejvýraznějším českým hercům 80. a 90. let – nejen svou postavou. Filmaři vyhledávaný a diváky milovaný pro svou komiku, nezaměnitelnou tvář a srdečnost čelil v soukromí těžké realitě, a to doslova: obezita formovala nejen jeho postavu a zdraví, ale i kariéru a soukromý život obecně. Spolu s matkou Helenou komplexně určovala Jiřího život až do jeho příliš brzkého konce.

Narodil se v říjnu roku 1956 do herecké rodiny: veřejná pozornost zde byla každodenní realitou. Matka Helena Růžičková byla výraznou a populární herečkou už od mládí, otec Jiří Růžička starší se věnoval rovněž herectví (ale i režii). Přestože Jiří vyrůstal v milujícím prostředí, už od dětství čelil tlaku: nejen kvůli slavnému příjmení, ale kvůli i svému tělu. Nejprve trpěl podvýživou a musel být doslova „vykrmován“, pak se kyvadlo překlopilo. Nastoupila obezita.

Dětství ve stínu slávy a váhy

S „velkým tělem“ se objevil už ve slavném filmu Tři oříšky pro Popelku (1973), kde v sedmnácti letech vytvořil malou, ale poměrně výraznou roli kuchařského učně. Ve filmu ztvárnila velmi oblíbenou roli asertivní korpulentní princezny i jeho matka – současně právě zde Jiří poprvé vystoupil z jejího stínu. Filmaři si ho začali pamatovat i „samostatně“.

Jeho role zůstaly ovšem po celý život převážně typové, navždy předurčené fyzickými proporcemi – a s nimi i očekávanými vlastnostmi: těžkopádností, bodrostí, dobrosrdečností.

Zdravotní kolapsy a veřejné zásahy

V dospělosti Jiří Růžička prudce přibíral. Příčinou nebyla pouze dědičnost či metabolické poruchy – šlo zejména o důsledek přejídání a nezdravého životního stylu. Podle známé „historky“ (zřejmě založené na pravdě) vypil během jediné noci až 15 litrů coly: extrémní příklad závislosti na sladkém pití a jídle. V době největší slávy dosahovala jeho hmotnost až 312 kg.

Růžičkův vzhled se stal ovšem přirozeně součástí image (nemohl nebýt) – a zároveň břemenem. Trpěl cukrovkou, vysokým tlakem, zhoršující se pohyblivostí…

V roce 1996 ho zasáhl akutní zdravotní kolaps, patrně v důsledku prasklého vředu na dvanáctníku. Následoval infarkt, mrtvice, selhání jater a ledvin… Matka přivolala záchrannou službu, ale zásah zkomplikovaly právě Jiřího rozměry a hmotnost, které si vyžadovaly pomoc hasičů. Pro pacientovo přemístění běžné prostředky nestačily. Celá událost ukázala, v jak závažném ohrožení se nachází.

Popularita navzdory tělu

Jiří Růžička zůstává v paměti diváků jako charismatický dobrák: stačí si připomenout jeho postavy z filmů Slunce, seno… nebo S čerty nejsou žerty. Shodou okolností právě tyto dva filmy režíroval Jiří Troška, se kterým si byl Jiří do určité míry i fyzicky podobný.

Zatímco filmový smích Jiřího Růžičky byl nakažlivý, v jeho soukromém životě často chyběl. Přesněji řečeno – ozýval se především ve společnosti matky, nikoli partnerek.

Jiří byl třikrát ženatý. První dvě manželství skončila bezdětná, z třetího sňatku – shodou okolností se ženou jménem Helena – vzešly dcery Lucie a Kamila. Podle svědectví blízkých i náznaků z veřejných výpovědí sehrála matka v Jiřího partnerských vztazích výraznou roli. Údajně žádnou z jeho partnerek nepřijala.

Začarovaný kruh a jeho poselství

Pouto mezi synem a matkou bylo hluboké, silné – a podle přátel, známých i spolupracovníků často až nezdravě těsné. Helena Růžičková o svého syna po celý život pečovala – někdy až způsobem, který ho zbavoval samostatnosti. I ona bojovala s obezitou, i ona znala závislost na slávě. Jiří po jejím boku zůstával doslova až do konce života – jak ve smyslu domácího prostředí, tak symbolicky v představách veřejnosti. Mnozí tvrdí, že mu nedovolila plně dospět, že ho na sobě učinila závislým.

Pouto, které Jiřího svazovalo, ho současně drželo nad vodou. Na jednu stranu mu bránilo vyvázat se z nezdravých návyků i dětství, na druhou stranu měl díky němu postaráno o práci na mnoha zábavních projektech i o domácí zázemí.

Jiří Růžička zemřel počátkem léta 1999 ve věku pouhých 43 let na celkové selhání organismu. Matka ho přežila o čtyři roky, otec o pět. Jeho příběh je bolestný, ale důležitý: ukazuje, co všechno může být skryto za úsměvem, který se zdál být tak radostný a nekonečně svobodný.

Zdroje: csfd.cz, zena.aktualne.cz, zeny.iprima.cz