Jméno, které za socialismu nosila jen československá „smetánka“. Dodnes ho má přes 41 tisíc žen

Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století měla své nepsané společenské kódy. Jeden z nich se týkal dětských jmen. Většina rodičů volila tradiční Janu, Marii nebo Petru. Ale bylo tu také jméno, které dostávaly skoro výhradně děti intelektuálů, lékařů nebo diplomatů. 

Vraťte se myšlenkami do osmdesátých let, ke své základce. Jany a Petry tam byly minimálně tři, že? A co tahle dívka? Pokud tam byla s vámi také, vsadím se, že její táta byl doktor nebo inženýr s možností jezdit do ciziny. Nebo alespoň mamka učila jazyky.

Normalizace učila lidi neupozorňovat na sebe. Být jako všichni, splynout s davem. I pojmenování dítěte mělo svá pravidla. Pokud jste chtěli mít klid, zvolili jste Janu nebo Petru. Když jste chtěli riskovat, sáhli jste po jméně, které znělo příliš zahraničně. A pak jste museli počítat s tím, že vás někdo bude mít na očích.

Rodiny s jazykovým vzděláním, s prací ve výzkumu nebo s povolením cestovat do zahraničí, ty si mohly dovolit víc. Nebály se dát potomkovi jméno, které vyčnívalo. 

Italsko-francouzský původ v českém hávu

Kořeny tohoto jména sahají do řečtiny a znamenají „odvážný, statečný, bojovný“. K nám se dostalo oklikou přes francouzštinu a italštinu, což mu dávalo onu západní, téměř luxusní auru. Zajímavostí je, že v Itálii ho používají dokonce i muži, třeba slavný tenorista Bocelli nebo fotbalista Pirlo.

Původní česká verze zněla Ondřejka, což je ženský protějšek Ondřeje. Tahle stará forma ale nikdy nezískala takovou popularitu. Možná zněla příliš venkovsky nebo zastarale. Modernější varianta naopak v sobě měla eleganci a mezinárodní nádech.

Svátek slaví 26. září spolu se svatými Kosmou a Damiánem. To byli bratři lékaři z třetího století, kteří léčili bez honoráře. K tomu ještě šířili křesťanství, což v dobách císaře Diokletiana nebyla zrovna dobrá strategie přežití. Oba proto byli popraveni. 

Církev z nich udělala patrony lékařů, zubařů a překvapivě i cukrářů.

Obliba stoupá každým rokem

Rok 1999 zaznamenal 34 769 nositelek tohoto jména v Česku. O tři roky později přibylo dalších 800 žen. V roce 2006 dosáhlo číslo 38 523 a poslední dostupná data z roku 2016 ukazují 41 151 žen s tímto jménem. Pořadí mezi ženskými křestními jmény kolísá kolem 40. až 43. příčky. Statistici zaznamenali mezi lety 1999 a 2002 nárůst o 3,1 procenta. 

Herecká branže má hned několik nositelek. Andrea Čunderlíková, Andrea Černá, Andrea Elsnerová, všechny tyto dámy si vybudovaly respektovanou kariéru před kamerou. V oblasti opery zazářila Andrea Kalivodová, ve sportu pak tenistka Andrea Hlaváčková.

Ze slovenské scény určitě znáte Andreu Verešovou, která začínala jako modelka a postupně se prosadila i v televizním prostředí. Andrea Vadkerti také patří mezi známé tváře slovenských obrazovek. Všechny tyto ženy mají silný charakter, dokázaly se prosadit ve svém oboru a mají určitou přirozenou eleganci. 

Domácké verze a zdrobněliny

Domáckých podob je celá řada. Andrejka působí tradičně, skoro staromódně. Andy zní moderně, jako ze Západu. Áďa nebo Anďa jsou oblíbené verze pro každý den. Pak jsou rodiny, které používají i Adi, An nebo Andruška.

Vzácnější jsou Endy, Rea nebo Andra, ale ty v Česku moc nefrčí. Generační rozdíly jsou přitom vidět na první dobrou. Padesátnice je Andrejka, třicátnice Andy. Rodiče očividně opustili staročeské zdrobněliny a přešli na krátké moderní verze.

Francouzi to upravili na Andrée, Poláci používají Andrzeja, v srbochorvatštině existuje Andreja. Ale ve většině Evropy? Němci, Holanďané, Skandinávci, Angličané, Italové, Španělé, Portugalci i Maďaři říkají Andrea jako my.

Tahle univerzálnost se hodí hlavně rodinám s mezinárodními vazbami. Dítě nemusí každému vysvětlovat, jak se jmenuje, nebo si to přepisovat do místní podoby. 

Zdroje: porodnice.cz, cs.wikipedia.org, horoskopy.cz