Tohle jméno vládlo českým matrikám už v roce 1950. Dodnes se drží v TOP 10 všech dob

Listování v rodokmenech se stává populární kratochvílí. Pátrání po našich předcích ale nemusí být jenom mravenčí prací v archivech psaných písmem, které umíme přečíst jen s obtížemi. Údaje z matričních knih jsou hlavně dochovaným svědectvím doby. Jak žili naši předci, čím se živili, jak zemřeli a jak velký byl jejich svět?

Z matrik se toho dozvíme hodně, stejně jako ze starých mapových podkladů. Oboje najdete na internetu v digitalizované podobě. A z obojího dokáže vyčíst spoustu zajímavých informací nejen o vašich předcích, ale i o tom, jak se žilo v místech, které jste si vybrali za svůj domov právě vy. Kdo čeká, že mu žilami koluje modrá krev, může být někdy překvapen, jak skromně jeho pradědové a prabáby žili. Žádné velké bohatství, žádný velký životní prostor s přesahem přes půl světa, zato velké hospodářství, na které by sami nestačili.

Život pod taktovkou tradic

Velká rodina byla základ. Ne jen proto, že antikoncepci neznali, ale také proto, aby se o naše předky měl kdo postarat, až na svůj soběstačný způsob života nebudou stačit. Ne všichni potomci se ale dožili dospělosti, svou roli sehrály i náboženské důvody a absence spolehlivé ochrany proti početí, a tak se rodilo dětí jako smetí. S tím samozřejmě souvisely povinnosti stejné, jako máme dnes. Dobře děti vychovat, něčemu je naučit, mít je čím nakrmit i v době nedostatku. A hned v úvodu přišel jeden z nejtěžších úkolů: Dát dítěti křestní jméno.

Výběr jmen byl omezený

Výběr křestních jmen byl v 19. století mnohem skromnější než dnes. Tehdy se žilo v menších komunitách, většinou na úrovni několika sousedních obcí nebo osad, a vnějších vlivů, které by život běžného hospodáře ovlivnily, tak bylo pomálu. Pokud jste se tedy nenarodili do vznešené měšťanské rodiny, neměli soukromého učitele francouzštiny a učitelku klavíru. Komu se podařilo studovat nebo se dostat do vyšších společenských kruhů, ten měl svůj svět o poznání obsáhlejší.

Do rozhodnutí mluvila i rodina

Život na venkově ale převládal nad životem ve městech. Venkovský lid nejenže neměl přístup k tolika informacím, ale většinu z nich ani neměl čas řešit. Když pak mladá žena zjistila, že čeká své první dítě, nevolila jméno podle oblíbené postavy z filmu nebo herce, jako je tomu dnes. Do výběru jména pro dítě navíc často mluvila širší rodina, kmotři i místní zvyklosti.

Inspiraci přinášela i Bible

Nejdůležitějším zdrojem inspirace býval v těchto dobách křesťanský kalendář. Mnoho českých jmen pochází právě od svatých nebo od biblických postav. Vybrat některé z těchto církevních jmen znamenalo zajistit dítěti ochranu „vyšší mocí“. Děti dostávaly jména samozřejmě i necírkevního charakteru. Možná jste si u svých předků všimli, že slavili jmeniny poměrně blízko svým narozeninám. Nebyla to náhoda, pokud se totiž dítě dříve narodilo kolem svátku nějakého světce, dostalo často jeho jméno.

Z generace na generaci

A samozřejmě velkou roli hrála i rodinná tradice. Křestní jména se dědila z generace na generaci, dcery zase dostávaly jména podle babiček nebo kmoter. Jedno jméno se tak v jedné rodině opakovalo i několik generací po sobě. Než se našel někdo odvážný, kdo se téhle tradici postavil.

Kačka, Anička, Tonda

Jaká jména byla v polovině 19. století běžná? Možná vás překvapí, že většina z nich se dochovala do dnešních dní a i dnes se těší velké oblibě. Ženským jménům dominovala Anna, Marie, Kateřina, Terezie nebo Barbora, mužským pak Jan, Václav, Jiří, Josef, František nebo Antonín. Žádná historická exotika, ale úplně obvyklá a pořád krásná jména, nemyslíte?

Jedno jméno pořád vede

Zatímco některá jména žebříčky četnosti křestních jmen opouštějí a pak se zase vracejí jako na sinusoidě, Jan se na předních příčkách drží už několik generací. V polovině 19. století patřil mezi nejčastěji dávaná chlapecká jména. Popularita tohohle jména není náhodná. Mění se jenom důvody, proč se k němu neustále vracíme.

Univerzální jméno napříč jazyky i dobou

V dřívějších dobách mělo úzkou vazbu na významné osobnosti, nositele tohoto jména. Tehdejší lid neměl své idoly ani influencery v podobě, jak je vnímáme dnes, tuhle roli zastávali svatí, mystičtí hrdinové nebo třeba oblíbení státníci. Dnes je Jan oblíbeným jménem mimo jiné pro jeho univerzální fonetickou stránku v mnoha jiných jazycích. John, Ian, Juan, Jean, to je jen výčet jazykových podob tohoto jména. Mimochodem, v některých zemích, například v sousedním Německu, válcuje „náš“ český Jan jejich německého Hanse.

Top 10 téměř 80 let

Řada jiných jmen, která se v matrikách v polovině 19. století vyskytují, už přitom dávno upadla v zapomnění. Oproti tomu je Jan pořád v módě a i dnes patří do top desítky křestních jmen pro chlapce. Je to tak trochu výjimka, aby tak tradiční jméno bylo zároveň tak nadčasové a srozumitelné i v jiných jazycích. V českém kalendáři slaví Jan svůj svátek 24. června a od roku 2010 se umístil nejhůř na třetím místě v žebříčku oblíbenosti. Je zároveň jediným jménem, který se mezi top 10 jmény drží nepřetržitě od roku 1950.

Zdroje: ČSÚ, Ústav pro jazyk český, iRozhlas, ČSÚ