Jméno, které nosí 111 tisíc Češek, má temnou minulost. Historici teď rozluštili jeho skutečný význam

Více než sto tisíc Češek ho nosí každý den a většina z nich netuší, jaký příběh za ním stojí. Na první pohled působí jasně a svěže, latinský překlad mluví o světle. Jenže skutečná historie tohoto jména je plná mučednické smrti, starých hrůz a zimní temnoty.

Etymologicky vzato jde o jméno krásné. Vychází z latinského slova lux, tedy světlo, a jeho přeložený smysl je „světlá“ nebo „zářící“, tedy nic znepokojivého. V Česku ho nosí přes 111 tisíc žen, což z něj dělá jedno z nejrozšířenějších ženských jmen v zemi, a jeho obliba od devadesátých let soustavně rostla. 

Najdete ho u hereček, moderátorek, sportovkyň i zpěvaček. 

Krutý příběh, který stojí v pozadí

Ve třetím století žila v sicilských Syrakusách dívka z bohaté křesťanské rodiny. Zemřela 13. prosince roku 304, tedy v době, kdy Dioklecián pronásledoval křesťany natolik intenzivně, že ho to do roka stálo trůn. Ona se toho konce nicméně nedočkala.

Pocházela ze zámožné křesťanské rodiny. Po otcově smrti jí matka vybrala nápadníka z řad pohanské šlechty, ale ona ho odmítla a navíc své věno rozdala chudým. Rozzlobený nápadník ji udal jako křesťanku, soudce ji nařídil odvléct do nevěstince a když tam přišli vojáci, dívka stála jako přirostlá k zemi a nepohnul s ní ani volský potah.

Legenda říká, že se od správce města dozvěděla, co na ní její nápadník miluje nejvíce. Vzala to a podala mu to na talíři. Šlo o její oči. Do druhého dne se jí zrak zázračně vrátil a Panna Marie ji obdařila ještě krásnějšími. Nakonec ji přesto prokláli mečem do krku.

Za tímto jménem stojí žena, která si vyloupla oči

Právě proto se Lucie stala patronkou slepých a nemocných s problémy se zrakem. Bývá zobrazována s vlastníma očima na talíři nebo míse, s palmovým listem jako symbolem mučednictví a s mečem. Jméno Lucie tedy nese dvojí tvář: latinský překlad říká, že je světlá a zářící, ale skutečný příběh za ním je plný násilí, odmítnutí a smrtelné odvahy. 

Ale to byl jen začátek. V lidové tradici dostalo toto jméno ještě temnější podobu, která se v českých zemích tradovala po staletí. V předvečer svátku svaté Lucie, který připadá na 13. prosince, chodívaly po staveních ženy převlečené za Lucky. Byly bíle oděné, s nožem v ruce a jasným záměrem, tedy strašit děti. Těm, které se o adventu nepostily, hrozily, že jim rozpárají břicho a naplní ho kroupami.

V jižních Čechách chodívalo hned šest Lucek najednou, které se neostýchaly vyděsit děti ani ženy. Jedna z Lucek nesla miminko, další hadr, třetí metlu, čtvrtá pamlsky, pátá štětku a šestá vystupovala jako kněz. Žena, kterou přistihly při předení, dostala jako trest koš prázdných vřeten. Té, která drala peří, ho rozfoukaly po místnosti. 

Svátek byl zároveň silně spojen s čarodějnicemi. Věřilo se, že právě v tento den se scházejí a páchají škody. V lidové tradici byla Lucie označována jako královna noci a temných sil.

Svátek světla uprostřed tmy

Den 13. prosince leží těsně před zimním slunovratem, v době, kdy jsou noci nejdelší a světla je nejméně. K čemuž se váže i jedna známá pranostika: „Lucie noci upije a dne nepřidá.

Přestože se po přechodu na gregoriánský kalendář datum slunovratu posunulo, pranostika zůstala v povědomí dodnes. Jméno „světlá“ a „zářící“ tedy slaví svátek uprostřed nejhlubší tmy. A lidé na něj nabalili vše, čeho se v zimní tmě báli, od čarodějnic přes příšerné masky až po hrozby malým dětem.

Strach vystřídala oblíbenost 

Co bylo kdysi nástrojem strachu, je dnes součástí folklóru. Průvody Lucek se v některých oblastech dochovaly jako milá tradice, o které se následně píše v regionálních novinách. Dnes toto jméno nosí například Lucie Bílá, Lucie Borhyová nebo Lucie Vondráčková a žádná z nich s sebou jistě netahá nůž ani koš prázdných vřeten. 

Znáte nebo jste Lucie? A věděly jste o příběhu, který toto jméno provází?

Zdroje: zpravyzmnisku.cz, gymta.cz, cs.wikipedia.org