Jméno, za které se lidé za první republiky styděli. Nyní ho v Česku nosí 28 tisíc žen

Podívejte se na seznamy nejoblíbenějších dětských jmen a jistě budete mít pocit, že se točí pořád dokola. Několik stálic, pár módních výkyvů a zbytek pomalu mizí v zapomnění. Jenže stačí otevřít staré matriky, nahlédnout do dobových novin nebo si projít třídní fotografie z první republiky a váš pohled na věc se rázem změní. Některá jména tehdy zněla dost špatně nebo nebyla moc populární a dnes naopak zažívají svou slávu.

Za první republiky se velmi řešilo, jak jméno zní. Nešlo jen o krásu, ale o dojem. Městské rodiny se snažily působit moderně, pokrokově a vzdělaně. Letěla jména jako Marie, Anna, Helena, Věra nebo Olga. Zněla noblesně a hodila se do doby, která chtěla působit evropsky a sebevědomě. Jméno tehdy, ještě více než dnes, bylo vizitkou. A špatná vizitka dokázala dítěti zkomplikovat život už od útlého věku.

Jména která odrážela starou dobu

Existovala totiž jména, která si s sebou nesla určitá paradigmata. Byla spojována s venkovem, se služebnictvem nebo s minulostí, od které se nová republika chtěla odstřihnout. Děti s takovým jménem často slyšely posměšky, zlehčování nebo dobře míněné rady, aby používaly zdrobnělinu, přezdívku nebo jiné oslovení. Nešlo o výjimky. Byla to realita tehdejší společnosti, která si na vzhledu a dojmu zakládala víc, než jsme dnes ochotni přiznat.

Rčení „co na to budou říkat sousedi“ tehdy platilo víc než dnes. Vzpomínky pamětníků dnes dokazují, že některá jména byla skutečně považována za „nešťastná“. Ne proto, že by byla ošklivá, ale proto, že symbolizovala starý svět.

Když není vše jen růžové

A právě tady se dostáváme k jednomu konkrétnímu jménu. Jméno, které dnes zní jemně, staročesky a možná i trochu romanticky, bylo za první republiky často terčem posměchu. Působilo těžkopádně, venkovsky a připomínalo dobu, od které se společnost snažila emancipovat. Řeč je o jménu Růžena. Růženy byly ve stereotypech kuchařky, pradleny nebo služky. Ne dívky z měšťanských rodin, které chodily na hodiny klavíru a francouzštiny.

Není náhodou, že si mnohé ženy s tímto jménem nechávaly říkat Růža nebo používaly jinou variantu. Nešlo o výstřednost, ale o snahu zapadnout. Jméno totiž dokázalo opravdu ovlivnit první dojem. A ten se velmi těžko mění.

Jméno, které vybízí k veršům

Přitom původ tohoto jména je až poetický. Jak by se asi dalo čekat, vychází ze slova růže, symbolu lásky a čistoty. Má hluboké kořeny ve slovanských národech a v minulosti bylo v českých zemích velmi rozšířené. Jenže právě jeho dlouhá historie se mu v meziválečném období stala přítěží.

Dnes se karta obrací. Růžena se pomalu vrací do povědomí jako klasické, tradiční jméno s příběhem. Jeho historie mu dnes naopak dodává výhodu. Nosí ho stále tisíce žen napříč generacemi a přestává být vnímáno jako něco, za co by se měl člověk stydět. Naopak. Pro mnohé má osobní hodnotu. Připomíná babičku nebo rodinnou historii.

Podobný osud stihl i další jména. Božena, Bohumila nebo Milada zažívaly podobné výkyvy obliby. Co bylo jednou považováno za přežitek, se dnes vrací jako projev originality. Jméno, které kdysi symbolizovalo vše, od čeho se lidé chtěli oprostit, dnes znovu nachází své místo, protože se k tomu lidé chtějí vrátit. Takový milý paradox, že?

I víno musí uzrát, pro tu správnou chuť

Někdy se prostě musí počkat pár generací, než si určitých věcí začne společnost znovu vážit. Dnes už Růženka není symbolem sociálního původu ani venkovského zázemí. Stala se jménem, které v sobě nese kus historie, a přitom zní elegantně a moderně. Jen si představte miminko ležící v kolébce se jménem Růžena nebo Růženka. Je to prosté jméno, které nejde s trendem, a v tom je jeho výjimečnost. V době, kdy se jména často vybírají podle zahraničních seriálů nebo aktuálních trendů, tak působí jako úctyhodný protipól.

Zdroje: wikipedie.cz, krestnijmeno.prijmeni.cz, lifee.cz