Vzpomínáte si na postavu ze školní Čítanky, která nám naháněla hrůzu? Když se objevila, tak i učitelka zalezla pod židli

Objevila se v mnoha knihách i učebnicích. Zatímco někteří ilustrátoři děti ušetřili, jiní jim dali pořádně zabrat. Některé z obrázků této postavy je dodnes straší ve snech. A ne nadarmo se říká, že naháněla strach i učitelkám. 

„Malá, hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba!“. To jsou slova jedné z nejznámějších balad Karla Jaromíra Erbena. Starší generace je umí nazpaměť. Právě tuto báseň totiž muselo mnoho z nás znát na základní škole od začátku až do konce. Ve skutečnosti šla z této postavy hrůza. Nebyla však jediná, která se v Erbenově Kytici objevila. 

Není čtením do mateřské školy 

Jedno ze svých nejvýznamnějších děl Karel Jaromír Erben vydal v roce 1853. V Kytici se objevilo celkem 13 básní. Inspirovány byly lidovými pověstmi i různými mýty. Žádná z nich není taková, aby čtenářům vyvolala na tváři úsměv. Naopak se v jednotlivých baladách a básních objevují motivy smrti, děsivých nadpřirozených sil či nešťastného mateřství a viny s trestem. 

Filmové zpracování je alternativou ke čtené verzi 

V roce 2000 se Kytice dočkala zfilmování režisérem F. A. Brabcem. V celovečerním filmu se objevuje sedm balad, které, stejně jako v knize, na sebe nijak nenavazují. Z filmu na diváky dýchá chladivá až nepříjemná atmosféra. Napětí a emoce jsou doplněny výraznou hudbou. 

Zfilmovaná verze je silně inspirována literárním dílem. A tak se zařadila mezi formu vzdělávání dětí nejen na základních školách. Mezi děsivé příběhy, které jsou součástí filmu, patří Svatební košile, ve které se objevuje duch mrtvého milého, Zlatý kolovrat, ve kterém je žena rozřezána na kusy i balada Vodník. V té je ukázáno, jak tenká hranice může být mezi smrtí a mateřskou láskou. Děsivá postava, která v minulosti strašila malé děti, se objevuje v baladě Polednice. 

Autor se inspiroval mýty a pověstmi 

Stejně jako další postavy objevující se v Erbenově díle, ani Polednice není jeho vlastním výmyslem. Tato postava má kořeny v lidových pověrách. Kromě Čech se objevuje i v německé lidové tradici. V minulosti se věřilo, že si Polednice přijde pro každé zlobivé dítě. Objevovat se má v době, kdy je slunce nejvýš, tedy v poledne. Proto by se v tento čas děti neměly nikde potulovat, ale být pěkně doma u máminy sukně. Kdo neuposlechne, může ho stihnout krutý trest. Ačkoli Polednici nikdo nikdy neviděl, byla obrovským strašákem malých i starších dětí. 

Polednice dnes zřejmě děti nestraší už nikde na světě. Přesto se stala symbolem strachu a děsu. A to i pro některé děti, které v současné době chodí na druhý stupeň základní školy. O Karlu Jaromíru Erbenovi a baladě Polednice se učí žáci napříč školami. Zatímco z psaného slova Erbena si mnoho dětí nic děsivého nepředstaví, některé ilustrace jsou natolik povedené, že v dětech vyvolávají strach. 

O Polednici se mluví například v Čítance pro 8. ročník ZŠ nebo v Literatuře pro střední školy – 1. díl. Byť má dnes většina starších dětí pro strach uděláno a na Polednici nevěří, v minulosti šlo o postavu, které se obávaly nejen děti, ale i jejich maminky. 

Zdroje: Czechtongue.cz, Filmovyprehled.cz, Databazeknih.cz