Každá měla v devadesátkách jeho plakát nad postelí. Dnes z filmového boha zbyl jen žalostný věchýtek a uzlíček nervů

Devadesátky, ikonická doba, kdy děti hrály kuličky, poslouchaly walkmany, sbíraly céčka a běhaly venku místo vysedávání u telefonů či sociálních sítí. Mimo jiné to byla třeba i éra plakátů na stěnách, které střežily naše teenagerovské sny. Tváře, co nám připadaly nedotknutelné, dokonalé a věčné. Jenže čas je neúprosný, a to, co kdysi vypadalo jako nesmrtelný kult, se proměnilo v melancholickou vzpomínku. Příběhy, které začínaly oslnivě, se často proměnily v cestu plnou pádů, vnitřních démonů a nečekaných životních zvratů. 

Corey Feldman patřil mezi největší dětské hvězdy 80. a 90. let. Publikum ho milovalo hlavně ve filmech The Goonies, Stand by Me (Stůj při mně) nebo The Lost Boys (Ztracení chlapci), a jeho plakáty zdobily pokoje teenagerů po celém světě. Za blyštivým úspěchem se ale skrývaly těžké chvíle. Složité rodinné vztahy i raná závislost na alkoholu a drogách.

Miláček publika, který našel sílu znovu vstát 

Feldman dokonce veřejně promluvil o zneužívání, kterému byl v Hollywoodu vystaven, a o svém boji s drogovou závislostí, kvůli které musel na čas do ústraní. V roce 1990 byl dokonce obviněn z držení heroinu, což bylo už druhým obviněním téhož roku. Jeho závislost byla potvrzena a musel projít 10. měsíční odvykací kůrou, ale nakonec se mu podařilo postavit zpět na nohy. Dnes se opět věnuje tvorbě a příležitostně i hudbě, například singlem Characters připomněl, že žádný pád není definitivní. Zároveň se neváhá veřejně stavět proti Hollywoodu, který obviňuje ze systematického zneužívání dětských herců, a jeho svědectví vyvolává dodnes velkou odezvu. Feldman se navíc nebál otevřeně konfrontovat například i známého Charlieho Sheena, kterého obvinil ze zneužívání jeho tehdy 13. letého kolegy. 

Osamocený chlapec, který nakonec našel klid 

Macaulay Culkin se stal symbolem devadesátek díky roli Kevina ve filmu Sám doma, bez kterého si dnes neumíme představit Vánoce. Byl jedním z nejlépe placených dětských herců své doby. Na povrchu působil jako šťastné dítě, ale zákulisí bylo opravdu jiné. Sláva mu přinesla obrovský tlak, a především komplikovaný vztah s otcem Kitem, který byl zároveň jeho manažerem.

Podle dobových svědectví jej otec fyzicky i psychicky týral, nutil ho zůstávat dlouhé hodiny vzhůru a učit se repliky, dokonce si přivlastňoval jeho výdělky. Culkin sám později přiznal, že zoufale toužil po pauze a po obyčejném dětství. Proto není divu, že se už v brzkých letech potýkal s drogami a alkoholem, což mu podle médií málem zničilo život. Sám tehdy řekl, že drogy mu byly jako „staří přátelé“ a dlouho se od nich nedokázal odpoutat. Mnozí ho odepisovali jako promarněný talent, ale Culkin se tomu díky bohu nakonec postavil čelem. 

Dnes žije mnohem klidněji a v roce 2023 získal hvězdu na Hollywood Walk of Fame, doprovázela ho partnerka Brenda Song a jejich dva synové. Otevřeně mluví o rodinných vztazích, a především o tom, že rodičovství pro něj znamená nový začátek. Jeho příběh ukazuje, že i když začátky provázela bolest a pády, nakonec vždy lze najít cestu k vyrovnanému životu. 

Osudový teenager, který se dokázal vrátit 

Edward Furlong se stal hvězdou téměř přes noc díky roli Johna Connora v Terminator 2: Judgment Day (1991). Jeho rošťácká tvář zdobila tisíce bilboardů a stal se idolem celé generace. Poté hrál i v American History X nebo Pet Sematary II. Brzká sláva mu ale přinesla i velmi temné stránky. Od mládí bojoval se závislostí na kokainu a heroinu, známou jako „speedballing“.

Už kolem roku 2000 podstoupil odvykací léčbu a v následujících letech se kvůli divokému životnímu stylu často dostával do potíží se zákonem. Nepomohlo mu ani narození syna, ani manželství, které se brzy rozpadlo. Později čelil obviněním z domácího násilí a několikrát skončil ve vězení. Jeho vzhled se zhoršil natolik, že přišel i o zuby, zkrátka drogy ho ničily zevnitř i navenek. 

Přesto se mu ale v posledních letech podařilo snad změnit kurz. Herec tvrdí, že s drogami skoncoval a snaží se obnovit kariéru. Letos se objevil v hororové adaptaci Unspeakable – Beyond the Wall of Sleep a zaujal svou viditelnou proměnou. Po dlouhém pádu dnes působí klidněji a jeho cesta připomíná, že návrat je vždy možný, pokud je vůle. 

Proč dětské hvězdy tak často spadnou? 

Pro dítě raná sláva znamená obrovský tlak, málo soukromí a velká očekávání, která leckdy přesahují jeho síly. Bez podpory rodiny nebo bezpečného zázemí se z toho může stát nebezpečný koktejl, který zamíchá celým jeho životem. Není proto divu, že tolik dětských hvězd později vypráví o pádech i bolestech. Připomíná nám to, že za blyštivým úspěchem se často skrývá křehkost, se kterou si dítě neumí samo poradit, a navíc obětuje velmi cennou věc a tou je normální dětství. 

Příběhy zmíněných herců nám přinášejí víc než jen nostalgii. Každý z nich dokazuje, že i po pádu se dá vstát a začít znovu a možná právě na tom spočívá kouzlo opravdového života. 

Zdroje: en.wikipedia.org, expresfm.cz, fdb.cz