Kdysi je estébácká smetánka považovala za ostudu národa. Dnes berou 1200/hod a hoří jim telefony
Kdysi byli považováni za šedé myšky v montérkách a smetánce byli pro smích. Dělali tichou práci, za kterou dostali pár korun, sem tam kafe. Dnes je to ale jinak. Řemeslníci, kteří za socialismu opravovali stupačky, štukovali stěny nebo obkládali koupelny, se dnes stávají zlatem každé domácnosti. A pokud mezi ně patří i ti poctiví, spolehliví a precizní? Pak mobil nezvoní – on doslova hoří.
Ještě před pár desítkami let byl instalatér člověk, kterému jste dali stovku a kafe. Dnes? Těšíte se, když vůbec zvedne telefon. Doba se změnila. A s ní i přístup k práci rukama. Většina lidí dnes žije v digitálním světě – ale když praskne trubka, selže elektřina nebo spadne omítka, koukají, kdo jim to opraví. Jenže není kdo. Řemeslníků je málo. Těch opravdu dobrých ještě méně. A kdo umí – ten dnes doslova nestíhá. Zatímco dřív byli na okraji zájmu, dnes jsou klíčovým článkem společnosti.
Lidé je přeposílají v chatech, doporučují známým, hledají na sociálních sítích i internetu. A když už ho najdou, zaplatí, co si řekne. Protože vědí, že bez něj to prostě nepůjde. A není to jen o penězích. Je to o úctě. O tom, že každá šikovná ruka dnes má svou cenu – a že kdo ji má, ten drží budoucnost pevněji než jakákoli aplikace v mobilu. V době, kdy se děti učí hlavně na tabletu a většina lidí neví, jak opravit kapající kohoutek, se řemeslo znovu stává nedostatkovým zbožím. Instalatéři, zedníci, elektrikáři, truhláři – to všechno jsou dnes lidé, bez kterých si málokdo poradí. A i ti, kdo dřív dělali za pár šupů, dnes často berou 800 až 1200 korun na hodinu. Bez stížností – protože práce je tolik, že si mohou vybírat.
„Dřív jsem byl vděčný za 30 korun na hodinu. Dnes mám diář plný na dva měsíce dopředu a občas musím klienty odmítat. Ne kvůli penězům – kvůli času.“ – Radek, zedník z Kolína
Proč je po tom větší hlad než kdy dřív?
Z několika důvodů, které se v posledních letech slily do ideální kombinace okolností. Za prvé – lidé ztratili kontakt s manuálními dovednostmi. Většina z nás už ani neví, jak vyměnit vypínač, přidělat poličku nebo správně utěsnit okno. Ruce, které to dokážou, se proto staly vzácné. Za druhé – český stavební boom. Byty, rekonstrukce, developerské projekty, chalupy… Lidé chtějí opravovat, vylepšovat, stavět. Jenže odborníků ubývá. Ti staří odcházejí, ti mladí o řemeslo nemají zájem – a výsledek? Kdo umí, má na výběr z více zakázek, než zvládne.
A pak je tu ještě třetí důvod – kvalita. Dnes už nikomu nestačí „nějaká omítka“ nebo „prostě vana“. Klienti chtějí rovné rohy, styl, přesnost, estetiku. A to znamená, že dobrý řemeslník je nejen fyzicky zdatný, ale i kreativní, pečlivý, zodpovědný. Musí přemýšlet, přizpůsobovat se, zachraňovat chyby po jiných. A to se odráží i v jeho odměně. Kvalitní řemeslník je dnes jako mistr svého oboru – a jeho cena je tomu úměrná. Ne proto, že zdražil, ale proto, že si ho svět konečně začal vážit.
Chcete začít? Pozor – není to zadarmo
Dnešní úspěšní řemeslníci nejsou jen pozůstatek minulé éry. Jsou to často lidé, kteří si dovednost osvojili později – díky kurzu, samoučení z YouTube nebo zkušenějším kamarádům. Cesta k dobré pověsti ale není snadná: musíte být dochvilní, umět komunikovat, odevzdávat po sobě čisto – a mít úctu k tomu, co děláte. Práce rukama je krásná, ale tvrdá.
Ať se děti klidně umažou
Dnešní děti tráví většinu času u obrazovek. Ovládají chytré telefony, tablety, herní konzole – ale neumějí vyměnit baterku, zašroubovat háček nebo natáhnout metr. A to není jejich vina. Společnost je vedla k tomu, že „chytré“ je všechno digitální a „špinavé“ je zbytečné. Ale to se musí změnit. Nechme je umazat se. Dejme jim do ruky kladivo, štětec, pilku. Vezměme je na brigádu k řemeslníkovi, na víkend do dílny, do školy, kde se učí pracovat s materiálem, protože stěnu vám žádná aplikace neobloží. Právě tady se rodí vztah k vlastní práci, k zodpovědnosti, k trpělivosti. A možná i budoucí životní jistota.
zdroj: autorský text
