Kdysi postrach školních jídelen. Dnes rychlý hit, který máte hotový za 30 minut

Voní po skořici, připraví se za půl hodiny a nepotřebujete k tomu nic, co byste neměli doma. Přesto tento pokrm celá generace Čechů ještě nedávno brala jen jako nedobrou vzpomínku na školní jídelnu a raději by na něj zapomněla. Dnes se ale tohle jídlo vrací, a to rovnou přes hlavní vchod moderních restaurací i sociálních sítí. 

Někdo ho miloval odjakživa, jiný ho jako dítě zoufale přesouval na kraj talíře a doufal, že ho paní učitelka brzy pustí od stolu. Ať tak či onak, tuhle sladkou tečku zná v Česku skoro každý. Buď vám vyvstane v mysli jako vřelá vzpomínka na babiččinu kuchyni, nebo jako traumatická vzpomínka na páteční oběd ve školní jídelně.

V posledních letech ale tohle jídlo prochází celkem slušnou proměnou, kdy se z levné náhražky oběda stává záměrnou kulinářskou volbou, kterou servírují i podniky, jež by si dřív podobný recept na jídelní lístek určitě nezařadily. 

Kuchyně chudých, která dobyla internet

Tohle jídlo vzniklo z nouze, pravděpodobně někdy v průběhu 18. nebo 19. století, v době, kdy se v domácnostech nic nevyhazovalo a kdy hospodyně musely denně vymýšlet, co udělat s pečivem, které začínalo tvrdnout, a s jablky, která už pomalu ztrácela svěžest.

Výsledek byl překvapivě dobrý a recept se rychle ujal. Ostatně podobné jídlo znají i jiné kuchyně světa. Britové ho nazývají bread pudding, Francouzi pain perdu a v německy mluvících zemích ho najdete pod názvem Scheiterhaufen. Všechny tyto recepty spojuje totéž, tedy starší pečivo, vajíčka, mléko a ovoce. Zkrátka to, co měla každá domácnost po ruce.

U nás se toto jídlo napříč zemí nazývalo různě. Nejčastěji jej známe pod označením zemlbába, jablkovec nebo memlovka, přičemž název zemlbába vznikl pravděpodobně z německého označení pro housku a staročeského lidového výrazu pro pečený nákyp. Do kuchařek ho zařadila už Magdalena Dobromila Rettigová a od té chvíle se recept předával z generace na generaci.

Stačí vám pár surovin a jeden pekáč

Základní postup je tak jednoduchý, že ho zvládne opravdu každý. Starší bílé pečivo, nejlépe rohlíky nebo veku, nakrájíte a namočíte do oslazeného mléka prošlehaného s vejci. Do máslem vymazaného pekáče pak střídavě vrstvíte namočené pečivo a nakrájená jablka posypaná skořicí a cukrem. Navrch přijde poslední vrstva pečiva a celý pekáč putuje do trouby na zhruba třicet až čtyřicet minut, dokud se neobjeví zlatavá kůrka.

Právě tato odzbrojující jednoduchost je dnes největší výhodou žemlovky, protože v době receptů o dvaceti ingrediencích a kuchyňských robotech za dvacet tisíc korun působí pekáč plný poctivých základních surovin jako příjemný návrat k normálu. 

A co je na tom nejlepší? Stojí to pár korun, příprava je rychlá a připravit se dá na všechny možné způsoby. Snad jediné, co by se žemlovce dalo vytknout, je to, že ji nejčastěji servírujeme jako večeři či oběd, nikoliv jako sladkou dopolední tečku.

Má to ale jeden háček

Žemlovka je výborná, ale z nutričního pohledu jde spíš o dezert než o plnohodnotnou večeři. Bílé pečivo spolu s cukrem a máslem vám rychle dodají energii, ale tělo zasytí jen krátkodobě a bílkovin nám to příliš nepřinese.

Pokud si ji tedy dáte jako nedělní odpolední pochoutku nebo sladkou tečku po obědě, uděláte lépe. Tohle říkám ne proto, abych komukoliv kazila chuť, ale protože si myslím, že každý si zaslouží vědět, co vlastně jí. No a pak se může sám rozhodnout, zda je tohle opravdu ten způsob, jak využít starší pečivo.

Jak ji udělat o něco zdravější

Dobrou zprávou je, že žemlovku lze celkem snadno upravit tak, aby byla výživově zajímavější a tělo z ní dostalo víc než jen rychlé sacharidy. Přitom výsledná chuť se nijak dramaticky nezmění. Místo bílých rohlíků sáhněte po celozrnném pečivu, které zasytí déle. 

Do jablečné náplně přidejte tvaroh, který žemlovce dodá krémovou konzistenci a zároveň slušnou porci bílkovin. Cukr lze nahradit medem nebo javorovým sirupem a kdo chce jít ještě dál, může přidat hrst vlašských ořechů nebo lžíci chia semínek.

Děláte si žemlovku doma, anebo jste na ni, stejně jako mnozí z nás, na dlouhá léta zanevřeli?

Zdroje: stoplusjednicka.cz, cs.wikipedia.org, fajntip.cz