Když se podívala do zrcadla, radši prasklo. Ale chlapi by se kvůli ní poprali jak Pražáci o parkovací místo
Stačilo, aby vstoupila do místnosti. A atmosféra ztuhla. Z výrazu její tváře bylo jasné, že neodpouští ani čárku v rozpočtu navíc. Na krku šedivý límeček, v ruce složka s poznámkami, v očích chlad, který by rozpustil i ty největší služební ambice. Přesto – nebo právě proto – si její postava podmanila celé generace. Zpočátku působila jako někdo, koho byste si v kanceláři rozhodně nepřáli potkat. Neúprosná, strohá, bez úsměvu. Ale čím déle byla na scéně, tím víc jste chtěli vědět, co se za tím přísným zevnějškem skrývá. A bylo co objevovat.
Revizní účetní Hana Kalvodová přichází do malého nakladatelství zkontrolovat účetnictví. Jenže místo čísel se začne probírat i emocemi těch, kteří ji zpočátku odmítají. A ona, navzdory všemu, nachází nejen respekt, ale i porozumění a lásku. Nečekaně a tiše si podmanila nejen postavy ve filmu, ale i samotné diváky.
Měla být jen kontrolorka, zůstala jako ikona
Každým gestem, každou odměřenou větou dokazovala, že skutečná síla charakteru nepotřebuje křik. A to, co původně vypadalo jako karikatura osamělé úřednice, se proměnilo v jeden z nejlidštějších filmových portrétů své doby. Ošklivá slečna, jak ji film označil, totiž nebyla vůbec ošklivá, byla prostě jiná a v tom byl její šarm.
Královna v roli šedé myši
Dana Medřická se do role ponořila s takovou hloubkou, že její Kalvodová působí skutečně. Jako by se právě vrátila z práce, odložila aktovku a beze slova usedla ke stolu. Bez líčidel, bez manýrů, jen s očima, které prozrazují tisíc nevyřčených slov. Každý její pohyb byl promyšlený, každé gesto přesně načasované, každé ticho výmluvnější než tucet dialogů. Měla schopnost zahrát nejen to, co bylo napsané ve scénáři, ale i to, co mezi řádky zůstalo: osamění, nevyřčenou touhu, letitou bolest i nenápadné záchvěvy naděje.
Byla to herečka mimořádné inteligence, která dokázala s minimem prostředků vybudovat maximální dojem. Nepotřebovala říkat „miluji tě“ – stačil jediný pohled, který říkal všechno. A právě tím se Dana Medřická natrvalo zapsala do historie československého filmu. Ne jako hvězda pozlacených večírků, ale jako dáma, která hrála tak, jak žila – poctivě, pravdivě a naplno.
Pamatujete si jí i beze jména
Film Ošklivá slečna režiséra Miroslava Hubáčka vznikl v roce 1959 podle scénáře Oldřicha Daňka. Ačkoliv v době premiéry nezaznamenal oslnivý komerční úspěch, stal se časem kultovní. Ne kvůli ději, ale díky atmosféře a hereckému výkonu Dany Medřické. Je to jeden z těch filmů, které se nedívají na krásu vnější, ale na krásu lidského charakteru. A právě proto má sílu i po desítkách let. V době, kdy obraz vítězí nad obsahem, je to příběh, který se vyplatí vidět znovu – a třeba tentokrát jinýma očima.
Žena, která v sobě nosila celý příběh
Byla to žena, která neokouzlovala první pohledem, ale zanechávala stopu. Uvnitř nesla tíhu let, zkušeností, ztrát i skrytých radostí, o kterých se nikomu nezmiňovala. Ve společnosti byla často vnímána jako uzavřená, někdy možná až odměřená. Ale ti, kdo ji znali opravdu, věděli, že uvnitř má měkké srdce. Její život nebyl jednoduchý – zažila ztráty, pochybnosti i chvíle hluboké samoty. Přesto se nikdy nelitovala. V soukromí se stranila bulváru, o jejím profesionálním nasazení se mluvilo s respektem.
„Jestli hledáte krásu, dívejte se pozorně. Dana Medřická vám ji ukáže“.
Byla herecký úkaz – žena, která nepotřebovala být ani mladá, ani krásná, aby byla nezapomenutelná. Každý její výstup byl mistrovská lekce vnořené energie. Byla jako tichá sopka – zdánlivě klidná, ale s vnitřním žárem, který dokázal rozmetat klišé i očekávání. Její kolegové si ji pamatovali jako pečlivou, ale vždy spravedlivou. Někdy prý ani nepotřebovala zkoušet – přišla, podívala se na kameramana, a v tu chvíli všichni věděli, že se děje něco zvláštního. Režisér Miroslav Hubáček později přiznal, že některé záběry vznikly napoprvé. „S Danou se netočilo, s Danou se žilo. Stačilo by jí říct jeden tón a ona by z něj postavila celý akord,“ řekl tehdy.
Zdroje: ČSFD.cz, ceskatelevize.cz, Médium.cz
