Už ve 20:00 běží kinohit, který už 36 let nemá konkurenci. Patří mezi nejlepší filmy historie

Pamatuju si, jak jsme kdysi seděli u televize a čekali, až to začne. V té době jsme měli jedinou možnost nahrát si to maximálně tak na VHS, protože co člověk neviděl, to prostě neviděl. Žádné „pustím si to zítra“. Prostě to běželo a kdo nebyl doma včas, měl smůlu. A když šlo o tenhle film, tak doma byli všichni. Táta seděl na gauči v trenýrkách, máma připravovala večerní zobání a my děti jsme pobíhaly po pokoji a krátily si čas různými hrami, než to mělo začít. U nás doma tenhle film byl velká událost.

Teď se ke mně tento nostalgický pocit vrací už třetí týden v řadě. Televize Nova totiž vytahuje z archivu jeden z nejmilovanějších kousků osmdesátých let. Film, který není jen nostalgickou vzpomínkou, ale pro mnoho lidí kolem padesátky a výš doslova symbolem mládí. Teď už přichází řada na poslední díl a pro mě je to zakončení celého mého osobního festivalu.

Když budoucnost byla přeceněná

Řeč je samozřejmě o trilogii Návrat do budoucnosti. První díl jsme mohli vidět už před dvěma týdny, kdy TV Nova odvysílala bláznivého profesora, který si hraje s časem a za nejlepšího kamaráda má svého studenta Martyho. Druhý díl pak poslal Martyho McFlye a doktora Emmetta Browna do roku 2015. A teď přichází třetí část, která celou tuhle šílenou cestu časem uzavírá.

Třetí díl se vrací ještě dál do minulosti. Marty McFly se dostává do roku 1885, tedy na Divoký západ. Doktor Brown tam uvízl poté, co byl na konci druhého dílu zasažen bleskem a poslán o sedmdesát let zpátky. Marty tak musí znovu nastartovat DeLorean a vydat se za ním, protože jinak by jeho přítel v minulosti zemřel. No a návrat v čase až do časů Divokého západu, to je, vážení přátelé, paráda.

Na rozdíl od předchozího dílu, který si hrál s představou futuristické budoucnosti, je třetí část spíš westernovou dobrodružnou jízdou. Je to trochu ve stylu italského spaghetti westernu. Přesto si film zachovává svoji americkou tvář a všechno, co na téhle trilogii milujeme. Humor, nápady a především jiskření mezi Michaelem J. Foxem a Christopherem Lloydem.

Abych tu nemluvil jen o ději filmu

Samotné natáčení třetího dílu ale nebylo o nic jednodušší než u předchozích částí. Produkce se tentokrát přesunula do pouštních oblastí Kalifornie, kde štáb stavěl celé westernové městečko Hill Valley z devatenáctého století. Pro herce to znamenalo dlouhé dny v horku, prachu a v těžkých kostýmech.

Michael J. Fox měl navíc během natáčení velmi náročný program. Michael J. Fox se navíc při natáčení scény oběšení téměř skutečně oběsil. Při záběru, kdy mu Buford Tannen visí na oprátce, došlo ke zpoždění, a tak ho bezpečnostní tým nechal chvíli viset. Fox tak zůstal viset bez jištění, což způsobilo, že na několik sekund nemohl dýchat. Herec upadl na krátký čas do úplného bezvědomí. Neměl to celkově vůbec jednoduché. Musel se za relativně krátký čas naučit hrát na kytaru, střílet profesionálně ze starého revolveru a jezdit na koni, jako by se narodil v sedle. Navíc se mu v tomto období začaly projevovat první příznaky Parkinsonovy choroby, které ještě nikdo nedokázal přesně vysvětlit. Přesto Fox zvládal akční scény i kaskadérské momenty.

Filmová magie i drobné komplikace

Tvůrci zároveň chtěli, aby třetí díl vypadal autenticky jako klasický western. Proto využili skutečné lokace a velké množství praktických efektů. Vlaková honička na konci filmu patří dodnes k jedné z největších scén celé trilogie.

I tady se objevily menší komplikace. Některé kostýmy se během natáčení poškodily nebo ztratily a část rekvizit se musela vyrábět znovu. Produkce byla navíc náročná i logisticky, protože druhý a třetí díl se natáčely téměř současně, což ale na druhou stranu ušetřilo dost peněz. I herecké obsazení má svoje zajímavé historky. Například roli dobové kapely získala rocková formace ZZ Top a málem hrál ve filmu i Ronald Reagan, který ale nakonec roli zdvořile odmítl.

Notná dávka nostalgie po práci

Pro diváky starší padesáti let je dnes tahle trilogie Návratu do budoucnosti spíš návratem do minulosti. Je to totiž obrovská nostalgie a vše, co v ní vidíme jako budoucnost, je v současnosti už minulost.

Někteří tvrdí, že první díl je nejlepší. Jiní nedají dopustit na ten druhý, který si hrál s představou budoucnosti. Já to mám asi jinak. Mám rád všechny tři. Každý z nich má totiž trochu jinou atmosféru a všechny tři jsou podobné, ale vlastně originální.

Teď se ale po dvou filmech plných paradoxů času a návratu do budoucnosti těším, až se ocitnu ve světě westernu. Pokud se i vy těšíte, cestujte dnes večer s Nova Cinema zpátky do minulosti od 20:00 a dejte mi vědět do komentářů, který z dílů je za vás nejlepší a proč.

Zdroje: volny.centrum.cz, csfd.cz, vtelce.cz, iDNES.cz