Na klasické filmy už se nedívám. Estonský dokument z kouřové sauny mi převrátil hlavu naruby

Estonský dokument láme v Česku rekordy sledovanosti. Film se celý odehrává v sauně, kde ženy mluví bez cenzury o traumatech. Snímek vyhrál festival Sundance, avšak podívaná je to poněkud šokující. Polovina diváků to považuje za terapii, druhá to vypíná s pocitem, že nahlíží tam, kam nemá. 

V televizi se o svátcích nic nemění, Popelka si dál bere prince a Pelíšky, které pro nás znamenají skoro tolik jako státní hymna, běží pomalu ve smyčce. Ale na streamovacích platformách to momentálně žije značně víc. Za vysokou sledovaností nestojí česká pohádka ani romantická komedie. 

Jde o estonský dokument, který se celých devadesát minut odehrává v sauně, v zamlženém prostoru, kde ženy mluví o věcech, o kterých se ve společnosti běžně mlčí. 

Pro někoho terapie, pro jiného trauma

Snímek se jmenuje Sestry z kouřové sauny a v lidech vyvolává opravdu silné emoce. Jedna polovina diváků ho označuje za jeden z nejlepších dokumentů, který kdy viděli. Druhá polovina píše, že to nedokázali dokoukat až do konce. 

Skupina estonských žen se setkává v tradiční kouřové sauně a zcela nahé sdílí své životní příběhy. Mluví otevřeně o traumatech, radostech, zklamáních i bolestech, se kterými se v životě potkaly. Málokdy uvidíte celou postavu nebo kompletní obličej. Většinou sledujete určité části těla, například ruce, ramena nebo kotníky. Působí to jako série uměleckých fotografií, které doprovází osobní vyprávění.

Estonská sauna v českém obýváku

Film o ženách v estonské sauně podle mě zní jako nezajímavé téma, přesto ho Češi aktivně sledují. Snímek se dotýká domácího násilí, potratů, sexuální orientace, rakoviny, stejně jako znásilnění. To všechno jsou věci, které české filmy často obcházejí nebo zlehčují. Navíc když je dokument ke zhlédnutí zdarma na ivysilani.cz, proč tomu nedat alespoň šanci. 

Začátek ukazuje estonský les v různých ročních obdobích. Pak kamera vstupuje do malé dřevěné sauny uprostřed přírody, kde se odehrává celý příběh. Najednou přichází ženy, které rozdělávají oheň a nosí vodu. Tyto rituály jsou v Estonsku praktikované po generace. Kouřová sauna má v této zemi takový význam, že je dokonce zapsána na seznamu UNESCO.

Následuje vyprávění, kdy jedna žena popisuje objevení své sexuální identity. Další vzpomíná na týrání v rodině a třetí mluví o mrtvém narozeném dítěti. Těžce diváci nesou především svědectví o znásilnění. Všechna témata jsou nicméně náročná a film rozhodně nechodí kolem horké kaše. 

Část diváků píše, že museli film přerušit a dokoukat ho později. Jiní jej sledovali celý v kuse s dojetím, případně zhnusením.

Natáčení trvalo sedm let

Režisérka Anna Hints na filmu pracovala sedm let a natáčela v deseti různých saunách po Estonsku. Důvodem, proč to trvalo tak dlouho, je, že přesvědčit ženy, aby před kamerou mluvily o traumatech a intimních věcech, není otázka týdnů. Navíc natáčet v sauně plné páry a kouře je pořádná fuška i pro techniku.

Zajímavé je, že většinu žen nepoznáte. Kamera jim téměř nikdy nezabere obličej. Vidíte těla, slyšíte hlasy, ale jména nevíte. Díky tomu jejich příběhy mluví za každou ženu.

Mystická stařena v kouři

Kromě hlavních účastnic se tu objevuje ještě další postava. Stará žena je zahalená v kouři vypráví o tradicích a minulosti. Popisuje doby, kdy byly pohlavní styk, menstruace či těhotenství společenským tabu. Její vzpomínky ukazují posun společnosti a zároveň cestu, která nám ještě zbývá urazit. 

Estonsko prošlo podobnou historií jako Česko, tedy komunistickým režimem, potlačováním svobody a společností řízenou muži. Když film Sestry z kouřové sauny mluví o domácím násilí, tlaku na vzhled nebo problémech s přijetím vlastního těla, Češky vědí přesně, o čem je řeč, protože to zažívají také. 

Zdroje: csfd.cz, ceskatelevize.cz, totalfilm.cz