Dříve to leželo na každé chodbě vedle rohožky. V roce 2025 po tom jdou sběratelé jako slepice po flusu
V uplynulých desetiletích byla spousta věcí, jimiž jsme se obklopovali, celkem obyčejných. Některé z nich byly pouhý laciný dekorativní prvek, jiné třeba i něčemu sloužily, ale byly zase vzhledově nezajímavé až odpuzující.
Mnohé z těchto věcí jsou dávno na smetištích, ale některé z nich, které dejme tomu můžeme označit jako retro, začínají zajímat současnou generaci. Některé předměty začaly být v průběhu desetiletí sběratelsky zajímavé, zejména, když překročily věk padesáti let. Jiné se renovují na modernější pojetí, a další se používají v původním provedení, ale opravené. Třeba jako součást interiérového designu v minimalistickém, industriálním případně skandinávském stylu. Záleží na tom, o co konkrétně se jedná.
Může jít o drobný starý nábytek, dekorační předměty a bytové doplňky, které jsme už dávno vyměnili za nové. A ty staré leží někde na půdě či ve sklepě. Mnohé jsme také odtahali na chatu. A hodně z nich nyní zažívá renesanci a vstupuje do popředí zájmu designerů a sběratelů.
Staré v kombinaci s moderním
Do industriálního stylu se třeba hodí staré kancelářské kovové skříňky, kovové botníky či tovární lampy, které se dnešním moderním interiéru hodně používají. Tak proč kupovat nové napodobeniny, když původní najdete v kdejakém bazaru. Designeři, ale i sběratelé shánějí rovněž keramiku z minulého století i porcelánové nádobí. Vhodně kombinované s dalšími prvky mohou totiž doladit každý současný interiér. Design je totiž jako živý organismus. Lze skloubit cokoliv s čímkoliv, prolnout různé umělecké styly, jen pro to musí mít člověk cit a také příslušné vzdělání.
Kupodivu začíná být velký zájem i o výrobky z plastu z 60.-80. let. To, co se kdysi velmi levně a masově vyrábělo, a bylo součástí každé domácnosti – od kuchyňských potřeb, hraček, dekorací aj. – je dnes pro některé lidi zajímavé svým provedením a barevností.
Design z třicátých let
Kdysi byl vyráběn nábytek Jindřicha Halabaly – tento designér 30. let minulého století, byl velmi známý svým funkcionalistickým nábytkem, který se vyráběl masově. A kousky, které se zachovaly do dneška alespoň v trochu snesitelném stavu, jsou dnes velmi ceněny. A to jak pro tehdejší kvalitní zpracování, s nímž se nemohou dnešní produkty vůbec srovnávat, tak i pro svůj nadčasový design. Z Halabalovy dílny jsou nejzajímavější křesla a stolky.
Československé výrobní družstvo NAPAKO se, mj., zaměřovalo na výrobu svítidel. Družstvo bylo založeno roku 1919 a název vznikl ze tří profesí, které tam měly své nejvyšší zastoupení: nástrojáři, pasíři a kovotlačitelé. Zpočátku se vyráběla zábradlí a okrasná kování, a později došlo i na výrobu elektrospotřebičů. Nejvýznamnějšími návrháři tam tehdy byli Josef Hůrka, a ještě Josef Mara. Oba se zaměřili na design svítidel. Tehdy to byly velmi moderní výrobky, které však neupadly ani po skoro sto letech v zapomnění. Tyto retro lampy a lustry dokáží stylově doplnit skoro každý interiér.
Existuje však spousta retro kousků, které v dřívějších dobách sloužily k nějakému účelu, a dnes jsou využívány jinak. Jde kupříkladu o staré smaltované hrnce, plechové dózy nebo keramické formy na pečení. Dřív měli svou funkci v kuchyni, dnes jsou využívány jako dekorativní předměty. Anebo staré dřevěné kufry, které vypadaly jako truhlice. Stačí zrenovovat a budou k užitku dalším generacím. Přečtěte si příběh jednoho z nich.
Příběh vojenského kufru
Jeden takový jsme měli postavený vedle rohožky. Zůstal v rodině z dob, kdy se můj praděd vrátil z první světové války. Mnoho lidí i věcí už dávno odvál čas, ale ta bedna s víkem, s kováním a kovovou rukojetí na chodbě v domě mých rodičů stále stojí. Je jí přes sto let. A jsou v ní naskládány bačkory pro návštěvy – jsme hodně široká rodina, takže tento starý kufr je zaplněn do poloviny. Stejně je divné, že je tenkrát vůbec někdo unesl. My máme problém utáhnout kufr z plastu a na kolečkách. Lidé byli tenkrát asi zdatnější.
Ale ještě k věci, tedy ke kufru. Jeden z mých vzdálených a o generaci mladších příbuzných je bytový architekt a designér. Moc by o tento kufr stál. Chodí na návštěvy a loudí a loudí. Ale rozhodli jsme se svorně, že nedáme. Pro nás má citovou hodnotu, a to je někdy víc než hromada peněz. I když, možná někdy… kdo ví…
